Po krvavých střetech s Polskem muselo nově vzniklé Československo čelit dalšímu ohrožení své územní integrity. Klíčovým datem v této historii je 21. březen 1919, kdy byla vyhlášena Maďarská republika rad se zapáleným komunistou Bélem Kunem v čele. Tato nová komunistická vláda usilovala o obnovu starých hranic a expanze do oblastí, které považovala za historicky maďarské, včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi, a to vše pod heslem Komunistické internacionály.

Konflikt byl nevyhnutelný. Střety s Maďary probíhaly už dříve, avšak v jarní a letní sezóně roku 1919 dosáhly bezprecedentní intenzity. Pozadí je třeba chápat v kontextu nevyslyšení rozkazů francouzského maršála Ferdinanda Foche, že Čechoslováci měli zastavit ofenzivní akce na jihozápadě, přičemž československé jednotky obsazovaly území na jihu Slovenska.

Připomeňme si, že legionáři, kteří se zasloužili o vznik státu, byli většinou na cestě zpět domů a armádní hierarchie se teprve formovala, což vedlo k improvizacím. V čele armády stál až do konce května 1919 italský generál Luigi Giuseppe Piccione, který byl později nahrazen francouzským generálem Mauricem Pellém.

O situaci svědčí i to, že 30. května 1919 byla zahájena ofenzíva na Slovensko, která byla na počátku úspěšná. Nicméně maďarské jednotky, které měly větší vojenské zdroje, brzy zareagovaly a prorazily československé pozice, což vedlo k zásadním ztrátám na československé straně.

Bitva u Zvolena, jež se odehrála mezi 10. a 13. červnem 1919, se stala rozhodujícím zlomem. Československá armáda se s pomocí dobrovolnických oddílů postavila na odpor a výsledkem třídenních bojů bylo vystižení maďarských sil. V této době již do konfliktu intervenovaly dohodové mocnosti, které vyžadovaly stažení maďarských vojsk na nově vymezené demarkační čáry.

17. června 1919 bylo na mírové konferenci v Paříži stanoveno, že si obě strany nesmí požírat území. Důsledky války byly značné. Československo ztratilo přibližně 850 mužů na životech a další tisíce byly raněny. Na maďarské straně uváděli ztráty přibližně 450 padlých, což odráží neúplnost jejich výkazů.

Tato válka, často opomíjená či zapomínaná, má však nezanedbatelné místo v našich dějinách. Je to kapitola, která si zaslouží pozornost a vyprávění, abychom si byli vědomi odvahy a obětí našich předků, kteří bojovali za vznik naší země.