Včera ráno se v Minsku konala sedmá inaugurace Alexandra Lukašenka, který opět převzal prezidentské otěže v Bělorusku. Scény této události zahrnovaly černý automobil značky Mercedes v doprovodu konvoje a motorkářů, který dorazil k prezidentskému paláci. Lukašenko, jak se zdálo, opět neztrácel čas a sám přednesl svůj slib, čímž se stal posedmé prezidentem. Obklopen davem svých podporovatelů vyhlásil: „Je to vítězství nejen pro mě, prezidenta, ale i pro miliony našich Bělorusů. Překonali jsme další historickou křižovatku.“

Jeho proslov byl plný odhodlání a národního sebevědomí. Lukašenko prohlásil, že „polovina světa sní o naší diktatuře“, což vzbudilo pozornost a rozruch. „Bělorusko je svobodné!“ dodal, ačkoliv neustále čelí kritice svých protivníků a západních pozorovatelů, kteří poukazují na nedostatek demokracie a dodržování lidských práv v zemi. Lukašenko se opět uchýlil k porovnání s Západem a prohlásil, že Bělorusko je svobodnější než Velká Británie.

Během inaugurace se Lukašenko zabýval také kontroverzními volbami, které oficiálně vyhrál s téměř 87% hlasů, přičemž neměl žádného skutečného protikandidáta. Většina jeho kritiků je v exile nebo v vězení, což vyvolalo otázky ohledně legálnosti volebního procesu. Západní státy odmítly volby uznat, což jen prohloubilo mezinárodní izolaci Běloruska.

Lukašenko, který je u moci již více než 30 let, odrazil opozici i ústavní soud, a jeho autoritářský styl vlády nadále mnoho lidí v zemi neoslovuje. V roce 2020 se Bělorusko ocitlo uprostřed masivních protestů po volbách, které byly označeny za zmanipulované.

Protiextremistické zákony a represivní opatření přijatá po těchto demonstracích nezabránily Lukašenkovi, aby si udržel moc, avšak s nárůstem závislosti na Moskvě v důsledku sankcí Západu roste i obava o budoucnost autonomie Běloruska. Lukašenko se však zcela odmítá vzdát, slibuje pokračování své „bělorské cesty“ a vyzdvihuje národní jednota a spravedlnost. Jaké kroky podnikne nyní? Kolik lidí přitom bude muset zaplatit cenu za jeho neochvějnou moc?