Miniseriál Adolescent vyvolal na Netflixu obrovský zájem a množství emocí. Sleduje příběh třináctiletého chlapce Jamieho, jenž je obviněn z vraždy své spolužačky. Po zhlédnutí minisérie se mnozí diváci shodují, že se jedná o silnou dávku emocí, a mnozí se ptají, která scéna na ně zapůsobila nejvíce.

Už v první epizodě je patrný strach, když policie obklopí dům chlapce, a diváci nemají do konce epizody jasno v tom, co se vlastně stalo. Sledující jsou s ním v empatii a prožívají obavy o jeho osud. Postupně přichází tíživý pocit smutku, jako byste sledovali nevyhnutelný pád někoho, kdo nenašel pomoc. Kéž by se taková situace nikomu nestala....

Ohlasy na minisérii také poukazují na frustraci, jak je možné, že si nikdo nevšiml, jak trápí svého syna a co se kolem něj děje. Často se v příběhu objevuje pocit nepochopení, obavy a strach, zejména v kontextu poklidného života v maloměstské komunitě, kde by něco takového nemělo nastat.

Je zajímavé, že podobné příběhy, jako je v Adolescent, začínají být v médiích čím dál častější. Vzpomínáme na kultovní seriál Defending Jacob, který se rovněž zabývá vraždou teenagera. Statistiky například ministerstva vnitra ukazují zvýšení násilí mezi mladými lidmi. I zde v Česku evidujeme nárůst trestné činnosti mezi mladistvými.

Připomeňme si, že Jamie pochází z normální středostavovské rodiny. A to, že se násilí a problémy s psychikou objevují v rodinách, kde vše vypadá normálně, otřásá naším vnímáním realit. Když sledujeme tento seriál, můžeme si uvědomit, že i pro „normální“ lidi může být situace velmi sešněrovaná emocemi, jako je izolace a touha po přijetí.

V seriálu se ukazuje i fenomén manosféry, spojený s toxickou maskulinitou. Mladí chlapci se skrze internet ocitají v prostředí, kde se šíří myšlenky o převládající mužnosti a nepochopení vůči ženám. Manosféra se stává pro ně „safe space“, ale zároveň je to prostředí, které je postupně manipuluje a utvrzuje v negativních stereotypech. Jemná kytice emocí může vést k nenávisti vůči ženám, což je nebezpečné pro celou společnost.

I sledování vzorů jako Andrew Tate, což je kontroverzní osobnost zaměřená na mladé muže, ukazuje, jak snadno chlapci absorbují toxické myšlenky místo toho, aby hledali vzory, které je vedou k empatii a porozumění.

Děti se mění a dávají si pozor na to, aby se prezentovaly na sociálních sítích. Vyvstává otázka, zda máme jako rodiče povinnost ovlivňovat jejich online jednání a jakým způsobem bychom měli s nimi mluvit o násilí, misogynii a o tom, jak se bránit zneužívání a manipulaci.

Důležité je, aby rodiče vytvářeli bezpečný prostor, kde jejich děti mohou otevřeně mluvit o emocích a problémech. Musíme jim ukazovat, jak správně zpracovávat negativní pocity tak, aby se formovaly jejich zdravé vzorce chování. Místo toho, abychom zametali problémy pod koberec, měli bychom je podporovat v porozumění jejich emocím a ukazovat jim, jak se s nimi vyrovnávat.

Místo strachu a našich osobních kritérií musíme začít hledat cesty ke komunikaci a vzájemnému porozumění.