Úvod

Kateřina začínala svůj fotbalový příběh mezi chlapci v Brně-Chrlicích, kde projevila svůj talent a odhodlání. Vstup do ženského týmu Lokomotivy Brno se zdál být slibným krokem kupředu, avšak její ambice zastavilo zranění kolene, které ji ochromilo na delší dobu.

Změna směru

Tréninkové zátěže se staly nesnesitelnými a Katka ztratila radost ze hry. Jak sama říká: "Musela jsem si přehodnotit své priority. Zvolila jsem si klidnější cestu a přešla do druhé ligy žen v Brně-Líšni, kde jsem se snažila užít si fotbal bez tlaku na výsledky."

Cesta rozhodčího

Když se zdálo, že už není návratu na hřiště jako hráčka, Kateřina se postavila za rozhodcovskou píšťalku. "Na začátku jsem netušila, co obnáší role rozhodčího. Vždycky jsem kritizovala rozhodčí, a teď jsem se ocitla v jejich kůži. Každý má svůj pohled na situaci, a různé názory mohou být velmi silné," popisuje svoji zkušenost.

Pamět na první zápas

Její první zápas jako rozhodčí si pamatuje důvěrně. "Rodina se přišla podívat a já jsem byla nervózní. Běhala jsem s praporkem jako asistentka, přičemž moje sestra, dnes prvoligová fotbalistka, mi byla obrovskou oporou," vzpomíná. První utkání jako hlavní rozhodčí v dorostenecké soutěži chlapců bylo plné emocí. "Atmosféra byla vyhrocená, protože šlo o záchranu, a to se podepsalo na nervozitě nejen hráčů, ale i mě," říká.

Úspěchy a výzvy

Nyní, ve svých dvaceti dvou letech, má Katka na svém kontě již více než 300 zápasů. Její poslední výkon v první lize žen byl velmi důležitým milníkem. "Delegát říkal, že to bylo dobré, ale sama se cítím, že nervozita hrála svou roli," přiznává.

Tlak a kritika

Kromě sportovních výzev čelí i tlakům ze strany kritiků. "Jsme lidé a děláme chyby, ale jako rozhodčí na sebe neseme všechno. V nižších soutěžích a okresních přeborech musím často pískat úplně sama, což přidává další vrstvu tlaku," dodává.

Vyrovnávání se s kritikou

Katka se vyrovnává s přívalem nadávek a kritiky. "Zvyknula jsem si na to. Už jsem slyšela skoro všechno, a tak mě to dnes moc nepřekvapuje," říká s úsměvem. "Fotbal je emocionální sport a rozhodčí jsou často na ráně."

Láska k fotbalu

I když rozhodcovství není lukrativní ani finančně atraktivní, Katka se věnuje této činnosti z lásky k fotbalu. "Dříve jsem zvládla za víkend několik zápasů, teď ale jezdím i do Ostravy, což znamená víc hodin strávených v autě než na hřišti," dodává.

Budoucnost a ambice

Katka by se ráda dostala na zápasy mužských týmů, nejen kvůli menší vzdálenosti, ale i kvůli atraktivnějšímu hernímu projevu. "K ženám přetrvávají předsudky, fanoušci často posílají rozhodčí k plotně," říká. "V posledních letech se ale ženský fotbal stává populárnějším, zejména ve velkých zemích jako Anglie nebo Španělsko, což mě těší."

Život s fotbalem

Bez fotbalu si Kateřina své dny nedokáže představit. Když nepíská, navštěvuje zápasy svých přátel nebo sleduje fotbal v televizi. "Myslím, že to je mé povolání, které se stalo vášní," uzavírá.

Cíle do budoucna

Její cíle do budoucna se zaměřují na zvyšování své rozhodcovské kariéry. "Ráda bych se dostala k pískání v mužské divizi. Aktuálně je to pro mě časově náročné skloubit s prací v bance," uzavírá s tím, že se určitě nebrání návratu na hřiště i jako hráčka.