Češi jsou národ, který má v sobě zakódovánu solidaritu. Každoročně přispívají na různé humanitární sbírky miliardami korun a mnozí si dokážou představit, jak by se mohli postarat o zachování důležitého dědictví – tedy o vysílání svobodného slova do zemí, kde panuje autoritářství. Je však otázkou, zda by taková aktivita byla finančně udržitelná pouze z českých zdrojů.

Nedávno se ve světle ukončení amerického financování Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) objevila myšlenka, že by Evropská unie mohla převzít roli hlavního podporovatele této stanice. Devět členských států EU se již přihlásilo s podporou české iniciativy na zajištění pokračování RFE/RL. Diskutuje se o možnosti evropského financování a o možnosti sdílení nákladů na provoz. Například některé postkomunistické země, které mají zkušenosti z doby, kdy se jejich vlastní svoboda tlačila do pozadí, by mohly mít zájem.

Důležitým faktem zůstává, že Západoevropané nemají tak intenzivní zkušenost jako občané států, které prošly totalitními režimy. Pro ně je představa konce Svobodné Evropy hrozivá, jelikož chápou sílu svobodného přesahu nezávislé žurnalistiky. V pobaltských státech, například, RFE/RL hraje klíčovou roli v podpoře ruské menšiny, aby nebyla odkázána pouze na propagandu šířenou z Moskvy. Co ale ostatní postkomunistické země? Nezapomněly na svoji minulost, ale někdy se v roli strážců svobody cítí nekomfortně.

Vzniká napětí mezi vládnoucími elitami a nezávislými médií, které je důležité k udržení demokratického diskurzu. V roce 2018 RFE/RL obnovila vysílání do Rumunska a Bulharska, a o dva roky později i do Maďarska, a to i přesto, že tyto státy jsou členy EU a NATO. To ukazuje, jak důležité je dodávat kvalitní informace v oblastech, kde je svoboda médií ohrožena vládními represivními opatřeními.

Zatímco situace v České republice a na Slovensku je relativně uspokojivá, existují vážné obavy z úrovně svobody tisku v Polsku, Itálii a dalších státech EU. Zde je klíčové, aby se obyvatelé autoritářských režimů dostali k pravdivým informace, o které jsou okrádáni vládními médii.

Největším bohatstvím Rádia Svobodná Evropa jsou lidé – národní redakce, které zkoumají své země s lehkostí a odborností, na jaké jinde často nenarazíte. Ztráta těchto dovedností by byla velkým krokem zpět.

Pokud se tedy Česko a další členské státy EU rozhodnou podílet se na zajištění budoucnosti RFE/RL, mohlo by to hrát klíčovou roli v obnovení důvěry mezi demokratickými hodnotami a svobodou projevu. Vzhledem k tomu, že stát jako USA se od svého závazku distancuje, je jasné, že je potřeba zvolit promyšlenou strategii, která zajistí, aby svobodná slova nebyla zapomenutá.