Marek Eben se nedávno zúčastnil slavnostního předávání dýchací vestičky, která byla určena sedmileté Ani, trpící vážným onemocněním plic zvaným bronchiektázie. V rozhovoru se podělil o své pocity, když se dozvěděl o existenci tohoto onemocnění. "Netušil jsem, že něco takového vůbec existuje a že to může postihnout tak malé dítě," přiznal. V současnosti je však rád, že díky pokrokům ve zdravotnictví je možné s tímto onemocněním efektivněji bojovat.

Eben zdůraznil, jak důležité je pro rodinu, aby se stala oporou a podílela se na pomoci svým blízkým. Ocenil podporu, kterou našla Aniččina rodina a její příznivci. Také vyjádřil, že nedostatek empatie a solidární pomoci ze strany společnosti je častým problémem. Na mysli měl zejména situace, kdy lidé přicházejí o práci a ocitají se na sociálním dně kvůli zdravotním potížím.

Při otázce na problematiku plicních onemocnění v české společnosti Marek Eben řekl: "Myslím si, že se o zdraví obecně více mluví a povědomí se zlepšuje. Příkladem může být osvětová kampaň proti rakovině tlustého střeva, která už přináší výsledky." Dodal, že české zdravotnictví je na vysoké úrovni a je důležité si toho vážit.

Vyjádřil se také k negativním názorům na české zdravotnictví: "Kdyby lidé měli příležitost srovnat to se zahraničím, možná by si uvědomili, jakou kvalitu péče u nás mají. Máme vynikající lékaře a řadu úspěšných léčebných metod."

Na otázku, zda plánuje opustit svou kariéru, reagoval s humorem: "Ne, já už jsem vlastně v důchodu." Bylo to pro něj překvapení, protože ani netušil, že je v důchodu. Médiím však došlo, jak oblíbené jsou šokující titulky, které posouvají realitu mimo kontext.

Marek Eben v poslední době zmiňuje i své plány do budoucna, přičemž se věnuje divadelnímu umění a dalším projektům. I když odešel z divadla, stále má silný kontakt se svým hereckým prostředím: "Jsou dva projekty, na kterých pracuji, a doufám, že mě česká televize nechá pokračovat, protože mě to opravdu baví."

Svou inspiraci a recept na šťastné manželství se svou ženou shrnul slovy: "Potřebujete obrovskou míru tolerance a musíte se naučit žít s protipóly jednoho druhého. Je to o vzájemné podpoře a snášenlivosti." V rozhovoru se také vrátil k otázce bezbariérovosti v Praze, kde poukázal na obtíže, které historická městská zástavba přináší a jak je stále nutné hledat řešení pro zjednodušení života lidem s hendikepem.

Marek zakončil svůj rozhovor s optimismem a nadějí, že pro budoucnost jsou ve společnosti stále možnosti pro zlepšení a rozšíření povědomí o důležitosti zdravotní a společenské pomoci.