Nitze, jako klíčový autor dokumentu NSC-68 z roku 1950, formuloval strategii masivního zbrojení zaměřenou na SSSR. Věřil, že jediný efektivní způsob, jak zastavit sovětskou expanzi, je dosáhnout výrazné vojenské převahy, která by ekonomicky vyčerpala Sovětský svaz v jeho snaze udržet krok se zbrojením.

Jeho teze vycházela z předpokladu, že sovětská ekonomika, mnohem slabší než ta americká, nebude schopna udržet tempo amerického zbrojení bez vážných vnitřních problémů. Tato doktrína se stala základem americké politiky během studené války a zejména za Reaganovy administrativy v 80. letech, kdy masivní investice do obranných projektů, včetně Strategické obranné iniciativy (SDI), vedly k ekonomickému vyčerpání SSSR.

Nitzeho přístup byl často kritizován jako příliš agresivní a potenciálně destabilizující, nicméně jeho strategie přispěla k ekonomické krizi SSSR a nakonec vedla k jeho rozpadu.

Dnes se setkáváme s novou, složitější mezinárodní situací. Rusko se stává stále agresivnější a Čína se snaží expandovat svůj vliv. Západ, který se znatelně rozděluje na USA a zbytek vyspělého světa, nyní čelí otázce, kdo má šanci uzbrojit koho.

Evropa se nachází v prekérní situaci, protože desetiletí spoléhala na ochranu Spojených států. Místo aby investovala do obrany, investovala značné částky do sociálních programů. Zatímco USA vynakládají na obranu kolem 3 % HDP, evropské země většinou zaostávají, přičemž například Francie vynakládá více než 56 % na sociální výdaje.

Kromě toho, zatímco USA plánují zvýšení obranného rozpočtu, evropské země se potýkají s výraznými omezeními. Odhaduje se, že obranné výdaje zemí EU v roce 2023 činily přibližně 1,9 % HDP, což ve srovnání s USA představuje značné nedostatky.

Na pozadí rostoucích hrozeb z Ruska a Číny navrhla Evropská komise zvýšení obranných rozpočtů členských států. Pokud by země EU zvýšily své výdaje na obranu o 1,5 % HDP, vytvořilo by to fiskální prostor o objemu přibližně 650 miliard eur. Tyto investice by mohly významně posílit evropské obranné kapacity.

Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou evropské vlády a veřejnost ochotny podstoupit snížení sociálních výdajů na úkor bezpečnosti. V tomto ohledu je situace napjatá: bude totiž potřeba vyrovnat se s možnými protesty občanů, kteří se obávají o své sociální zabezpečení a pracovní místa.

Zajímavé je, že Čína, která v současnosti zvyšuje své obranné výdaje, čím dál více investuje do modernizace armády. Tyto investice zahrnují nejen moderní technologie, ale i stavbu nových plavidel, jako je nedávno spuštěná letadlová loď, která Čínu řadí mezi několik elitních států, které tuto technologii ovládají.

Z výše uvedeného vyplývá, že Evropa čelí zásadním výzvám a musí nalézt rovnováhu mezi sociálními potřebami a nutností zvyšovat obranné výdaje. Pokud se tak nestane, hrozí, že Spojené státy, včetně Ruska a Číny, mohou Evropu postavit do pozice, kdy se staneme bezvýznamní hráči v globální politice. To by byla nepochybně paradoxní ironie naší doby.