Politici často nabízejí snadná řešení. Jedna strana chce bojovat proti Putinovi a podílet se na obnově Ukrajiny, zatímco druhá usiluje o dohodu a návrat k normálním vztahům s Ruskem. Ve skutečnosti jsou tyto volby daleko složitější. I po dvou měsících ve funkci má Trump problém zbavit se ukrajinské krize. Stejně tak se mu nedaří zkrotit ruského medvěda, který touží po dalším území.

Česká republika ani celá Evropa pravděpodobně nebudou hybatelem událostí, a to ani v rámci klíčových mezinárodních politických témat. Neměli bychom zapomínat na palčivější problémy, které nás trápí zevnitř. V Evropské unii čelíme především nízké míře konkurenceschopnosti, rozšířené byrokracii a extremistickému ideologismu. Nemecko, v tomto ohledu, slouží jako příklad nejen pro Česko, ale pro celou Unii.

Mezitím se na hranicích rozšiřují kontroly kvůli obavám ze slintavky, a bude vyžadováno testování i na mléko. Levicový a pravicový extremismus, nábožensky nebo ekologicky motivovaný terorismus, jsou témata, která dnes v Německu přebíjejí normální fungování demokracie. Nedávný incident, kdy Markus Söder odmítl z důvodu obav o svoji ekonomickou a fyzickou existenci stát se ministrem zemědělství po útoku radikálů na jeho farmu, je řízný příklad situace.

V rámci diskuse o slintavce a kulhavce je snaha zmanipulovat veřejnost tak, aby se odvrátila od chovu hospodářských zvířat. Z ruských dezinformačních kanálů se šíří zprávy, které nemoc bagatelizují a doporučují nic nedělat. Obě strany, jak radikálové, tak dezinformátoři, se snaží ovlivnit veřejné mínění, a výsledek je často podobný: strach a nejistota.

Na co tedy potřebujeme vnějšího nepřítele, když si jako společnost děláme sami sobě to nejhorší? Možná bychom měli hledat zdravý rozum a konstruktivní debatu bez strachu a manipulací, nejen před volbami, ale každý den.