Barevný sovětský film Mrazík, který byl natočen v roce 1964, se právem stal klasikou. Díky skvostnému dabingu v režii K. M. Walló a dnes už zlidovělým hláškám se zapsal do srdcí mnoha diváků. Výrazný hlas Františka Filipovského, který ztvárnil Baby Jagu, přidal na síle postavy a do paměti lidí se nesmazatelně zapsala i Eva Klepáčová svým proslulým „Zalévám pařízek…“. Samotný příběh krásné, skromné Nasti, která se ocitá blízko Mrazíkovi berly a kterou zachrání narcistický Ivan, se stal téměř rodinným stříbrem českých domácností.

Tento sovětský snímek, známý také pod názvy „Father Frost“ nebo „Jack Frost“ v anglicky mluvících zemích, získal v roce svého vzniku na filmovém festivalu v Benátkách ocenění Lion of San Marco - Grand Prize a o rok později měl premiéru v Americe. To byl v té době pro sovětský film neuvěřitelný úspěch. A k tomu určitě přispěl i scénář od významného ruského dramatika Nikolaje Robertoviče Erdman, který měl v oblibě satiru a absurdní divadlo.

Mrazík se postupně stal fenoménem, obzvlášť v Československu. Kromě již zmíněných důvodů se jedná rovněž o to, že zlo v pohádce, ztělesněné macechou a hloupou Marfušou, bylo pro mnohé Čechy po roce 1968 personifikací nenáviděného Sovětského svazu.

Natáčení Mrazíka přineslo bizarní fakta o těžkých podmínkách, ve kterých se film točil. Některé scény byly natáčeny v oblasti Murmansku za severním polárním kruhem, a herečka Inna Čurikovová v roli Marfuši musela při natáčení pod smrkem místo jablka zakousnout do cibule, protože byla dostupnější. Zároveň se při natáčení celá řada potravin natírala benzinem, aby se nezkažily, zatímco hladoví herci je neokusovali.

Od svého vzniku se Mrazík dočkal řady adaptací a nových interpretací. Například v roce 1998 vznikla muzikálová verze, která se s velkým úspěchem odehrávala na zimních stadionech. Premiéra lední revue proběhla v Ostravě a měla více než 350 tisíc diváků. V muzikálu si zazpíval i Karel Gott či Iveta Bartošová. Tato varianta pohádky dala také příležitost nejednomu krasobruslařskému mistrovi, který se podílel na vystoupení.

Znovu se také objevují ikonické písně jako „Prašná cestička“, které má dnes každý Čech v paměti a které najdete na YouTube s tisíci zhlédnutími. Ačkoliv byste je nemuseli nalézt, všichni je znají zpaměti.

Nebyl by to však Mrazík bez důležitého rozměru psychologického či dokonce sociologického. Například již v 90. letech se v Praze konala recesistická konference, kde se o Mrazíkovi diskutovalo nejen mezi fanoušky, ale i odborníky. Zjistilo se tak mnoho zásadních aspektů, jako je odraz doby v chování postav či symboly, které pohádka nese.

Stand-up komik Martin Dejdar se stal známým díky svým parodiím na Mrazíka, přičemž ve svých vystoupeních často odkazuje na nejvýznamnější okamžiky z této legendární pohádky. Kromě humoru si však mnozí uvědomují hlubší význam, který příběh nese, a obrazy, které přispívají k české kultuře.

Ačkoli mnozí herci, kteří se podíleli na natáčení, už nejsou mezi námi, Mrazík zůstává živý v paměti diváků. Eduard Izotov, představitel Ivana, zemřel v roce 2003. Čurikovová a další herci prožili úspěšné kariéry, avšak nikdy se už nezapomene na to, co přinesli do této kultovní pohádky.

Půvab slavné postavy v podobě Baby Jagy ztvárnila žena, zatímco muže hrál herec Georgij Milljar, což je další kuriozitou snímku. Mrazík se tak pyšní nejen kouzelným příběhem, ale i unikátním hereckým obsazením, které se na filmovém plátně objevilo. V důsledku toho je Mrazík nejen důležitou součástí české kultury, ale také dokládá bohatství ruské kinematografie.

Česká republika zkrátka zažila a stále zažívá s Mrazíkem jedno z nejvíce milovaných dobrodružství pro děti. Mysteriózní půvab postav a nezapomenutelný humor zajišťují, že díky generacím dětí zůstane Mrazík věčně živý. A co se týče chyb ve filmu, ty pouze přidávají na lidskosti, přestože na nich odhalujeme pokračující kouzlo této pohádky. "Loupit, neloupit?" otázka, která zůstává aktuální.