Úvod

Rohan, medailista z posledních olympijských her, se stal jedním z ambasadorů projektu, který se zaměřuje na podporu pohybových aktivit mezi dětmi. Jak se dostal do této významné role?

Cesta k zapojení

Cesta k mému zapojení byla vlastně docela snadná. Vše začalo díky kajakáři Jiřímu Prskavcovi, který po olympiádě v Riu v roce 2016 představil tento projekt. Sleduji jeho činnost a po olympiádě v Tokiu v roce 2021 jsem se začal více angažovat v propagaci sportu mezi dětmi. Nabídl jsem svou spolupráci a projekt se rozjel!

O projektu

Projekt zahrnuje různé fáze. Od školních kol až po olympijské tréninky a vzdělávání učitelů prostřednictvím kempů. Cílem je zařadit zábavné sporty do hodin tělesné výchovy, aby se děti zlepšily v pohybových aktivitách. Mezi sporty, které děti mohou vyzkoušet, patří běhy na 60 a 1000 metrů, skok do dálky a trojskok, stejně jako aktivity jako dribling s míčem a skákání přes švihadlo. Všechno to má podnítit jejich zájem o sport.

Pohled na současný stav dětí

Podle učitelů existuje mnoho dětí, které mají k pohybu daleko. Během školních kol se rozhoduje, kdo se zapojí do tréninků, které nabízejí pohybové hry. Zde vidím pozitivní trend, kdy děti vystupují ze stereotypu. Ty, které mají zájem o sport, pak na mne působí jako nadprůměrné talenty a rád se s nimi setkávám. Je úžasné vidět, jak se děti nadchnou, když se dozvědí zajímavosti ze světa olympijského sportu. Pozitivní ohlasy jsou nejvíce od dětí ve 5. a 6. třídě.

Klíčové období pro pohybové dovednosti

Mezi desátým a čtrnáctým rokem. To je věk, kdy by se měly dobře nastavit základy pohybových dovedností. Co se nenaučí v tomto období, často chybí i v dospělosti. Děti dnes mají daleko více příležitostí, než jsme měli my v jejich věku. V digitálním světě, kde jsou technologie lákavé a neomezené, se snažím děti přesvědčit, že sport může být zábavný a důležitý pro jejich zdraví a kvalitu života.

Dopad COVID-19

Rozhodně. Pandemie měla na děti devastující dopad na jejich pohybové aktivity. Jak uvedla učitelka Eva Jelínková, děti byly často uvězněné doma, což vedlo k negativním důsledkům, které jsou dnes jasně viditelné. Mnoho dětí se cítí unavených a neschopných ujít ani pár kilometrů.

Role rodičů

Nejdůležitější roli hrají rodiče. Děti potřebují mít vzor ve svých rodičích. Když rodiče nemají vztah k pohybu, přenáší se to i na děti. Absolvování tělocviku by mělo být přirozené, a omluvenky od rodičů, že děti do tělocviku nechtějí chodit, jsou pro ně škodlivé. Pokud se děti vyhýbají pohybu i ve škole, může to mít dalekosáhlé následky na jejich celkové zdraví.