Zemědělství v České republice čelí dramatickým výzvám. Na nedávném setkání Klubu 2019 se inženýr, který dlouhá léta pracuje s chovateli zvířat na pastvinách, podělil o znepokojivé informace o stoupajících problémech s predátory, mezi které patří vlci a rysi. Ochránci přírody a státní úřady dávají chovatelům doporučení, která mnozí považují za neadekvátní a neefektivní. Příběhy mnoha chovatelů ukazují, jak se situace vyostřuje, zejména na Šumavě, kde se ztráty zvířat zvyšují.

V současnosti vlci a rysi expandují do oblastí, kde dříve vůbec nebyli. Chovatelé ovcí z Broumovska stále bojují proti nim, zatímco jiní, jako chovatelé masného skotu, začínají pociťovat pro traviny a zvířata stejný tlak, jaký dříve zažívali kolegové s ovcemi. Takové problémy jsou palčivou výzvou pro zemědělce, kteří se navíc potýkají s byrokracií a neefektivním systémem podpory od státu.

Úřady doporučují instalaci ohrad a pasteveckých psů jako prevenci, ale je to mnohdy finančně mimo možnosti zemědělců. Náklady na vybudování bezpečné ohrady, která by efektivně chránila stáda, se pohybují v řádu stovek tisíc korun, což v mnoha případech znamená velký zásah do rozpočtu chovatele. Také je třeba pamatovat, že i moderní ochranné systémy nejsou vždy dostatečné – vlci se dovedou dostat do ohrady, pokud je hladoví nebo mají důvod překonat překážku.

Ačkoliv se některé chovatele snaží využít pastevecké psy, kategoricky vhodná plemena pro ochranu zvířat, jako jsou kavkazští ovčáci nebo středoasijští pastevečtí psi, bývají náročná na výcvik a mohou představovat hrozbu pro neznámé návštěvníky či turisty. Klíčovou otázkou se tak stává, jak kombinovat ochranu zvířat a zabezpečit chovatele jejich stáda i naděje na návrat k normálnímu životu.

Jedním z důvodů, proč se chovatelé cítí frustrováni, je absence efektivní podpory a poradenství ze strany ochrany přírody. Při setkáních se většinou řeší opatření, avšak chovatelé cítí, že úředníci nemají skutečné znalosti o každodenních problémech, s nimiž se potýkají. Když vyvstává otázka odškodnění za ztráty, mnozí chovatelé zažívají složitosti. Systém dotací je často tak komplikovaný a byrokratický, že je pro malé farmáře téměř nedostupný.

Mnohdy je také argumentováno tím, že predátoři přispívají k ekologické rovnováze, ale v realitě se situace odvíjí daleko složitěji. Zatímco v některých zemích, jako je Rumunsko, se s vlky úspěšně vypořádali, v hustě osídlené České republice se zdá, že jde o výzvu. Udržování rovnováhy v přírodě a udržitelného zemědělství, přičemž chovatelé trpí pod přetěžujícími podmínkami, vyžadují naléhavé řešení. Vzhledem k tomu, co se děje na Šumavě a v dalších oblastech, je zřejmé, že zemědělský sektor potřebuje okamžitou pozornost a pomoc.

Na závěr se nabízí otázka: Jaká opatření by měla být přijata na ochranu zemědělců a jejich stáda? Chovatelé volají po změnách, které by byly efektivní a udržitelné. Změny v legislativě a odpovídající podpora od státu jsou nutné, aby se předešlo dalšímu poklesu chovatelského segmentu a zachování tradice chovu v naší krajině.