Podle Jiřího Hynka, předsedy Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, český obranný průmysl produkuje široké spektrum výrobků, z nichž až 90 procent je exportováno do zahraničí. "V něčem jsme unikátní, v něčem bychom se měli ještě zlepšit," říká. Důležitým krokem je ale dodržení slibů ohledně rozšiřování obranné výroby. "Základní úlohou státu je zajistit ochranu a bezpečnost svých obyvatel," dodává.

Na nedávném summitu EU v Bruselu se členské státy zavázaly posílit své obranné kapacity v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Otázkou však zůstává, zda je evropský obranný průmysl schopen tuto poptávku naplnit. Ačkoliv technický potenciál v oblasti obrany v Evropě existuje, jako například pokročilé technologie anti-raketové obrany, objem výroby zůstává limitován.

Obrovské výzvy přichází i s rostoucí poptávkou po munici a armádním vybavení, přičemž Evropská komise investovala půl miliardy eur na výrobu munice, z čehož do Česka směřuje pouze tři procenta. "Pokud se obranný průmysl má rozšířit, je třeba také garance trhu, aby nedošlo k situaci, kdy politici oznámí, že hrozba již není tak vážná a výdaje na obranu sníží," varuje Hynek.

Dalším důležitým faktorem je složité administrativní prostředí. Například vybudování výrobního závodu trvá podle odborníků až deset let kvůli potřebným povolením. Z trhů znemožněná hrozba nedostatku klíčových surovin, jako je například munice, přitom zůstává stále aktuální. Důležitou součástí výroby, vojenská nitrocelulóza, se v Evropě už nyní nedostává.

Zbrojařský průmysl se také potýká s odlivem investic mimo EU, do zemí NATO, které nemají tak přísné regulace. To vše přispívá k oslabení evropské obranyschopnosti. "Bez garancí v případě krizových situací se obranná výroba stává závislou na zahraničních dodávkách, což může být rizikové," říká Hynek. Obavy o schopnost Evropské unie reagovat na budoucí krize přetrvávají.

V rámci evropského obranného fondu jsou společné projekty jediným způsobem, jak vzdorovat konkurenci a spojit síly. Bez těchto projektů se české firmy ocitají v nevýhodě, přičemž zahraniční výrobci mnohdy nabídnou technologii, se kterou místní nepředstavitelé do vývoje nezasahují. "Musíme se zapojit do projektů již od jejich vzniku, abychom chránili vlastní zájmy a zajišťovali kvalitu," zdůrazňuje šéf asociace.

Kromě potřeby modernizace výroby je zde také otázka nedostatku kvalifikované pracovní síly. Odborníci varují, že současné technické školy nedokáží vychovat dostatek kvalifikovaných specialistů pro oblast obranného průmyslu. "Školy produkují více průměrných absolventů než skutečných odborníků. To může do budoucna vést k vážným problémům s udržitelností výroby," uzavírá.

Budoucnost evropského obranného průmyslu je tedy dle odborníků ve velkém ohrožení a dalším rozvojem by se mělo stát prioritou pro všechny státy v rámci EU.