Ztělesnění umělecké duše

„Stačí pět minut s někým mluvit, abyste zjistili, co jej zajímá. Důležité je spojit se s lidmi, kteří kráčí podobnou cestou životem jako vy. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat, to by byla obrovská ztráta energie,“ říká v rozhovoru známý fotograf Tono Stano. Jeho fascinující retrospektivní výstava, otevřená od 16. dubna, potrvá až do konce srpna.

Umění, které fascinuje

Stano na své výstavě v Galerii hlavního města Prahy (GHMP) v Městské knihovně představuje jak díla ze střední školy, oslnivá svou hravostí a filmovým cítěním, tak aktuální portréty a malbu kombinovanou s fotografickými technikami. Jak umělec hodnotí svoji minulost? Proč si nikdy nestěžoval za komunistického režimu?

Odkaz pro budoucnost

Texty ke Stanoovým výstavám napsali i významní autoři jako spisovatel Jáchym Topol a filozofka Tereza Matějčková. Topol označuje protagonisty Stanoových fotografií za „výzvavé, zasněné bytosti v bílém světě“. Jak vás ovlivňuje takové hodnocení vašich děl?

„Nikdy nebyl příznivcem toho, aby teoretik nebo kurátor umění interpretoval divákovi práci, protože to může být zavádějící. Texty od Terezy nebo Jáchyma mohou sloužit jako inspirace, ale umění by mělo mít prostor pro osobní prožitek a interpretaci. Přesně jako když posloucháte zpěv ptáka – nemusíte rozumět textu, ale přesto vás to oslovuje.“

Unikátnost versus uniformita

Stano zdůrazňuje, že cíl školství by neměl být vytváření uniformních jedinců, ale podporování jedinečnosti každého člověka. „Všichni bychom měli rozvíjet naši vlastní unikátnost a nenechat se unifikovat. Správný učitel by měl povzbuzovat individualitu, ne ji potlačovat.“

Zajímavé čtení pro všechny milovníky umění

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je k dispozici také tištěné vydání Týdeníku Echo. Přihlaste se a nenechte si uniknout fascinující pohled na současné umění a jeho neverbální sdělení.