V posledních letech se v české politice ozývají hlasy, které varují před opakováním chyb minulosti. Jiří Lobkowicz, český aristokrat, se ohradil vůči generaci seniorů, kteří podle něj volí zlo a připravují mladší generace o budoucnost.

„Generace, která zažila komunistickou diktaturu, nyní volí oligarchii a proruské fanatiky. V jejich nostalgii a dezorientaci volí proti vlastním zájmům,“ tvrdí Lobkowicz. Je to výzva pro mladší generaci, aby si uvědomila, co tyto volby mohou znamenat pro její budoucnost.

Podle Lobkowicze někteří senioři volí bez ohledu na důsledky, aniž by si uvědomovali, že volí do pekla, ve kterém sami nikdy nebudou žít. V jeho očích je to generace těch, kteří již nemají co ztratit, a proto se nebojí volit – a to je problém.

Ale co říci na jeho slova? Mnoho seniorů by jistě mohlo oponovat, že právě oni byli svědky důsledků politiky, kterou Lobkowicz reprezentuje. Historie se vždy opakuje a mnozí z těch, kdo dnes volí, si pamatují, jaké to bylo žít v totalitě.

Čím více se debata v politice zostřuje, tím více si lidé uvědomují, že řada jedinců z politických elit, jako právě Lobkowicz, žije po většinu života v „bublině“. Jejich rozhodnutí často neodráží realitu průměrného občana.

Návrh, že by volební právo mělo být vyhrazeno pouze produktivnímu věku, vyvolává další diskuzi o tom, jak vnímat participaci různých generací na politice. Je to spokojení jedné generace na úkor druhé? Možná bychom se měli zaměřit na to, jak nejlépe využít zkušenosti starší generace a inovativní pohledy mladší generace.

Zatímco se Lobkowicz snaží posunout debatní scénu, stále více lidí rozumí tomu, že skutečné politické zlo nepochází od jedné generace, ale z neschopnosti jejich vzájemného porozumění.

„Zamyslete se nad tím, kdo vás volí,“ říká Lobkowicz. Ale měli bychom se také zamyslet nad tím, koho bychom měli volit my a jak to ovlivní naše děti a vnoučata.

Bude se historie opakovat, nebo najdeme způsob, jak předejít těmto cyklům? To bude záležet na nás všech, nejen na jednom muži z aristokratické minulosti.