Na první pohled se zdá, že pomoc ostatním je ctnost, která je nám vštěpována už od dětství. Rodiče nás učí, že je důležité být ušlechtilý a podporovat lidi kolem nás. Avšak pro některé jedince se tato touha pomáhat může změnit v něco destruktivního, co odborníci nazývají spasitelským komplexem.

Psycholog Mark Travers popisuje, že spasitelský komplex je neodbytná potřeba pomáhat komukoli, kdo se nám postaví do cesty, bez ohledu na to, zda o pomoc opravdu stojí nebo zda to pro něj není obtěžující. Takové chování může být vnímáno ostatními jako narušení soukromí nebo dokonce jako vlezlost.

„Někdy je lepší pouze naslouchat, než rozdávat rady, které si možná nikdo nevyžaduje,“ varuje psycholog Timothy J. Legg. Pokud se člověk domnívá, že v jeho okolí něco není v pořádku a snaží se to měnit, může to vyvolat odpor. Lidé mohou začít pociťovat, že se je snažíte změnit, což může vést k odchodu z jejich společnosti a smíření s nedostatkem příležitostí pomáhat.

To, co začínalo jako snaha o pomoc, může mít za následek osamělost a frustraci. Jak Legg poznamenává, „totální vyhoření může totiž být lepší alternativou k takovému stavu, než sklon na dno deprese a úzkosti, kde se jedinec cítí bezcenný“. To zahrnuje celou řadu dalších psychologických problémů, které mohou vyplývat z pocitu selhání v pomoci jiným.

Sociální izolace a vyhoření spojené se spasitelským komplexem mohou mít vážný dopad na duševní zdraví jednotlivce. Důležité je si uvědomit, že pomoc a podpora by měly vycházet z obou stran a neztrácet sebeúctu ve snaze o záchranu ostatních. Každý by měl mít rovnováhu mezi poskytováním podpory a péčí o vlastní duševní zdraví.