Dnes se podíváme na tragický příběh ruské ponorky Kursk, který se odehrál 12. srpna 2000 v Barentsově moři. V tuto dobu byla na palubě ponorky Kursk, zkonstruované jako odpalovací platforma pro jaderné zbraně, zhruba 118 námořníků.

Ponorka Kursk, s délkou 154 metrů, byla koncipována pro maximálně 130 mužů. Její výzbroj obsahovala kromě jiného supersonické rakety P-700 Granit, které měly délkou 10 metrů a představovaly významnou hrozbu pro americké letadlové lodě.

Dne 12. srpna, během cvičení, došlo k tragédii, kdy torpédová sekce ponorky explodovala. Přesné příčiny výbuchu nebyly jasné – zda se jednalo o technickou závadu, nebo zda došlo k nehodě během testování torpéd. Jak se ukázalo, torpédo, které mělo být odpáleno, mělo problémy s přehříváním, což vedlo ke katastrofálnímu výbuchu.

Tato událost si vyžádala všechny členy posádky, neboť po výbuchu nebylo možné vyslat záchranný signál. Velitelská sekce byla také roztržena, což znemožnilo jakoukoli záchrannou operaci. Zbývající námořníci, kteří se podařilo ustoupit do zadní části ponorky, čekali na pomoc, která nikdy nepřišla.

Celkově bylo velmi znepokojující, jak rychle se situace vyvinula. Zatímco okolní lodě zaregistrovaly výbuch, většina z nich předpokládala, že se jednalo o součást cvičení, a tak na incident nijak významně nereagovala.

Po několika dnech se Rusko rozhodlo akceptovat mezinárodní pomoc, avšak to už bylo příliš pozdě. Než záchranné týmy dospěly na místo, bylo jasné, že nikdo z posádky neuměl přežít. Po této tragédii akcentovalo selhání ruského vojenského vedení a jeho neschopnost efektivně reagovat na krizové situace.

Celý incident otřásl veřejností v Rusku a způsobil velké znepokojení ohledně bezpečnosti ruské flotily a jejího vedení. Ačkoliv bylo vynaloženo úsilí o vyšetření příčin katastrofy, dodnes zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Tragédie Kursku se tedy stala nejen symbolem selhání techniky, ale i selhání lidského faktoru, který mohl zachránit životy mladých mužů.