Profesor Budil upozorňuje na neutěšenou situaci v Evropě, kde stále převládá skeptický pohled na Donalda Trumpa a jeho vliv na mezinárodní diplomacii, zejména ohledně situace na Ukrajině. Mnozí evropští politici volají po další militarizaci a zbrojní podpoře Ukrajiny, což však vzbuzuje otázky, jaký to má smysl v kontextu měnící se americké politiky.

Budil argumentuje, že současné evropské elity byly vychovány k tomu, aby se spolehly na americkou moc a zdá se, že navzdory Trumpovým kontroverznějším názorům na mezinárodní politiku se snaží udržet kontinuitu proamerického kurzu. Podle něj je evropská politika ohromena vzrůstající imperialistickou rétorikou Spojených států, která připomíná doby, když americký imperialismus dominoval na začátku 20. století.

Z pohledu profesora je alarmující, že Evropa čelí nebezpečí ztráty své vlastní autonomie v mezinárodní politice a ob jednu hlubokou hrozbu, neboť se zdá, že státům jako Rusko a Čína se dostává méně pozornosti. Americká politika se mění a Evropě to vytváří nejistotu, přičemž se každým dnem čelí důsledkům militarismu a hysterie.

Ve své analýze Budil zmiňuje, že nárůst vojenských výdajů v Evropě může vést k tomu, že USA sníží svou přítomnost na kontinentu, což by mohlo destabilizovat situaci. Evropští političtí vůdci se zdají být odpojení od reality a nedokážou vyvést své země z iluzí, které panují ohledně ruské hrozby. Rozhodnutí bývají motivována historickými traumaty, a pokud Evropa nechce čelit reálnému nebezpečí, musí upravit svou strategii.

Budil dále kritizuje nedostatek dlouhodobého strategického myšlení mezi evropskými státníky. Poukazuje na to, že spíše než abychom se snažili o dialog s Ruskem, stále se zaměřujeme na militaristické koncepty. Zmiňuje také, že mnohdy dochází k iracionálních obavě z ruského vlivu, které jsou spíše psychologickým než politickým problémem.

Současná situace je paradoxní, protože země jako Česká republika by měly zhodnotit, jakým způsobem budou přistupovat nejen k Rusku a Číně, ale především ke Spojeným státům. Ačkoli to zveřejněná politická hnutí, jako například koalice SPOLU, nedokážou přiznat, existují vážné otázky o jejich přístupu k mezinárodním vztahům.

Pokud se jakýmikoli kroky nebudeme vymezovat vůči historickým traumatům, riskujeme, že se opět ocitneme na prahu nebezpečných konfliktů. Fiala a další vůdci musí konečně začít naslouchat skutečné dynamice mezinárodní politiky a možnosti, které přináší spolupráce a dialog.