Evropská komise nedávno oznámila, že do roku 2030 ukončí dotace na fosilní paliva, a tím vysílá silný signál nejen trhům, ale také členským státům EU. Tento krok je součástí širší strategie dekarbonizace a přechodu na obnovitelné zdroje energie, kterou však doprovázejí četné otázky. Jaký dopad bude mít tato politika na energetický trh, průmysl a spotřebitele? A je tento cíl vůbec proveditelný? V kontextu aktuální geopolitické situace se můžeme ptát, zda je dekarbonizace skutečně prioritou Evropy.

Fosilní paliva stále tvoří značnou část energetického mixu EU. V roce 2023 dotace na fosilní paliva představovaly přibližně 34 % všech energetických dotací, zatímco podpora obnovitelných zdrojů se nacházela pouze na 17 %. Podle zprávy Evropské komise vzrostly celkové energetické dotace v EU z 213 miliard eur v roce 2021 na 397 miliard eur v roce 2022, což je nárůst o 86 %. Tento skok byl zejména důsledkem energetické krize způsobené omezením dodávek ruského plynu.

Závislost na fosilních palivech není otázkou ideologie, ale nutností zajistit energetickou bezpečnost. Přechod na nízkoemisní zdroje energie si vyžaduje masivní investice do infrastruktury a technologické inovace, které umožní stabilní dodávky elektřiny a tepla za rozumných cenových podmínek. Momentálně však není dostatek potřebných technologií k realizaci tohoto přechodu, což vytváří obavy z nedostatečného zajištění energetických potřeb.

Jedním z rizik předčasného ukončení dotací na fosilní paliva je rychlý růst cen energií. V případě výpadku fosilních paliv bez adekvátní náhrady jinými stabilními zdroji, může dojít k enormnímu nárůstu cen elektrické energie, což už jsme zažili v průběhu evropské energetické krize v roce 2022. Ceny elektřiny a plynu mohou dramaticky vzrůst, což by mělo devastující efekt na domácnosti a průmysl.

Další hrozbou je možné oslabování energeticky náročných odvětví, jako je výroba oceli či chemického průmyslu. Bez dostupných náhrad za fosilní paliva může dojít k relokaci výroby mimo Evropu, což by mělo negativní dopady na zaměstnanost a konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Místo striktního termínu pro ukončení dotací bychom se měli soustředit na efektivní přechod k novým technologiím. Je nezbytné investovat do výzkumu a vývoje v oblastech jako je ukládání energie nebo jaderné technologie. Jak ukazuje paradox, zatímco EU směřuje k dekarbonizaci, v roce 2022 došlo ke zvýšení podpory fosilních paliv.

Dekarbonizace musí být globálním úsilím, jinak se emise pouze přesunou do regionů s méně přísnými ekologickými normami. Je zásadní, aby EU nezapomněla na konkurenceschopnost a ekonomickou výhodnost. Načelujeme-li ekologické cíle, nesmíme opomíjet ekonomické skutečnosti a potřeby obyvatelstva, které chce zachovat kvalitní životní úroveň i přijatelnou cenu energie.

Je stanovení termínu pro ukončení dotací na fosilní paliva do roku 2030 optimistickým, avšak nerealistickým krokem, velmi ambiciózním, ale vyžadujícím realistický základ. V současnosti stále existuje silná závislost na fosilních palivech a evidentně je před námi ještě dlouhá cesta k přechodu na udržitelnou energetiku. To není otázka několika měsíců, ale dlouhodobé vize a strategie, které budou zohledňovat ekonomickou realitu a dostupnost alternativních technologií.