Volby a polarizace společnosti

Současné volební kampaně, které nás bombardují slogany jako „Je čas stát na správné straně“ či „Teď jde o Česko“, se na první pohled zdají být pozitivními výzvami. Při bližším pohledu však tato hesla naznačují nebezpečné rámování reality, které dělí společnost na „správné“ a „nesprávné“. Kdo však určuje, co je správné? Naše politické strany jsou přece registrovány a reprezentují své voliče. Kritika EU, NATO nebo domácí legislativy neznamená, že by chtěly zničit demokracii.

Manipulace s pojmem ‚změna režimu‘

Pojem „změna režimu“, který je využíván jako varování v kampani SPOLU, je zavádějící. Některé strany, jako SPD či STAČILO!, mluví o systémových změnách jako o součásti demokratického procesu. Usilují o větší suverenitu a o rozumnější obrannou politiku, což není revoluce, ale legitimní politická debata.

Racionální kritika obranných výdajů

Například požadavek na pět procent HDP na obranu je pro Českou republiku absurdní. Jsme malý stát, a nákup drahých stíhaček F-35, jejichž strategická hodnota je sporná, je spíše chybným gestem než účinnou obranou. Kritika takového rozhodnutí není extremistická – je racionální.

Svoboda slova pod tlakem

Pokud je strana jako SPD považována za extremistickou jen proto, že kritizuje EU, je potřeba se ptát: kdo vlastně určuje, co je „správné“? Proč média bezvýhradně přejímají zprávy od vlády a nezkoumají je z jiné perspektivy? Tím se podílejí na vytváření reputačního tlaku na alternativní názory místo aby bránily pluralitu jako základ demokracie.

Umělá inteligence a mediální prostředí

Zajímavé je, že hodnocení předvolebních kampaní prostřednictvím umělé inteligence může poskytnout nový pohled na mediální prostředí. AI představuje informace bez vlastního názoru; narazíme na zcela jiný úhel pohledu než ten, který nabízí mainstream. Tento fakt naznačuje, že rámování, manipulace a označování nejsou jen stylistické prostředky – jsou to nástroje, které polarizují společnost.

Etika médií a jejich realita

Média se často ohánějí etikou a objektivitou, ale realita se přizpůsobuje určité ideologii. Kritika EU se považuje za extremismus, pochybnosti o NATO za proruské názory a obrana svobody slova za populismus. Tak vzniká atmosféra strachu, kdy lidé váhají vyjádřit své názory.

Opravdová hrozba demokracii

Skutečné ohrožení demokracie tedy nepochází z odlišných názorů, ale z tlaku, který dělá z těchto názorů falešnou hrozbu. Demokracie, která se bojí názorů, přestává být skutečnou demokracií. Je důležité se ptát, pochybovat a přemýšlet – i když to může být nepohodlné. Probuďme se a přestaňme se bát odlišných názorů.