Na konci června roku 1908 došlo v Tunguzské oblasti na Sibiři k události, která otřásla celou planetou. Obrovský výbuch, jehož síla byla přirovnávána k 185 hirošimským bombám, zničil lesy na ploše přes dva tisíce kilometrů čtverečných. Zprávy o otřesech země hovořily o vzdálenosti až 100 kilometrů od epicentra a okna v 70 kilometrů vzdáleném městě Vanavara rozbila tlaková vlna. Zajímavé je, že přesné místo dopadu a zbytky meteoritu nikdy nebyly nalezeny.

Místní obyvatelé, především Evenkové, popsali ohnivou kouli, která se objevila na obloze a zanechala za sebou jasný pruh světla. Tato událost byla tak silná, že v noci lidé v Evropě a Severní Americe zaznamenali neobvyklou jasnost na obloze, která jim umožnila číst noviny venku.

První vědecká expedice pod vedením Leonida Kulika dorazila na místo katastrofy až v roce 1927 a přinesla překvapení. Kulik namísto očekávaného kráteru objevil plochu se zploštělými stromy, což vedlo k domněnce, že meteorit explodoval ve vzduchu, několik kilometrů nad zemí. Tento fenomén se stal klíčovým důkazem pro teorii, že objekt se rozpadl ve vzduchu při obrovském uvolnění energie.

Jaká byla příčina tohoto výbuchu? Nejpravděpodobnější hypotéza říká, že šlo o asteroid nebo kometu o velikosti 50-60 metrů, která při vstupu do atmosféry explodovala. Jiná teorie naznačuje, že šlo o kometární jádro složené převážně z ledu, které se při vstupu do atmosféry vypařilo. Vzorky půdy z místa události navíc vykazují abnormálně vysoké koncentrace niklu a iridia, prvků, které jsou běžné v meteoritech.

Kromě vědeckých teorií se objevily i exotičtější možnost, že by mohlo jít o explodující mimozemské plavidlo nebo experimenty s přírodní energií inspirované Teslovými myšlenkami. Ačkoliv Tunguzská událost nezpůsobila lidské oběti, její význam pro vědu je obrovský. Dodnes slouží jako model pro výzkum impaktních hrozeb, které mohou Zemi v budoucnu ohrozit. Opakující se podobné události každých několik set let zůstávají potenciálním nebezpečím, zejména nad hustě osídlenými oblastmi. Tunguzská událost tak představuje nejen největší známou kolizi kosmického tělesa se Zemí v moderní historii, ale i důležité varování o tom, že vesmírná nebezpečí nejsou otázkou "jestli", ale "kdy" a "kde".