Minulý týden se v Rijádu sešly delegace Spojených států a Ruska, aby jednaly o příměří na Ukrajině. Mluvčí Kremlu sdělil, že ačkoliv obě země uznávají potřebu ukončení války, ve spoustě otázek stále panuje rozpor. Politolog Jan Šír z Univerzity Karlovy zdůraznil, že Američané se zdají být otevřenější ruským požadavkům.

Jednání se zaměřilo na dvě klíčové otázky: zastavení nepřátelských akcí a trvalé urovnání konfliktu. Ačkoli obě otázky souvisejí, nejsou zcela propletené. Pokrok byl zaznamenán v technických aspektech příměří, kde se identifikovaly určité oblasti, ze kterých by mohlo být možné vyjít.

Avšak problém spočívá v tom, že Rusko pravděpodobně nebude ochotné se zavázat k příměří bez záruk, že to povede k urovnání konfliktu podle jejich podmínek, což by v praxi znamenalo kapitulaci Ukrajiny. To je obrovská překážka v jednáních.

Ohledně jednání, která probíhala v neděli a nyní i dnes, je zřejmé, že Rusko nemá zájem o mírovou dohodu, dokud se nevyjasní širší otázky bezpečnostního uspořádání, které přesahují zničení Ukrajiny. Každý, kdo sleduje situaci, ví, že jedna strana nejedná v dobré víře.

Co se týče složení delegací, Rusko měla na jednáních silné zástupce jako Grigorij Kara a Sergej Beseda, což naznačuje, že Rusové se na jednaní snaží skutečně vyjednávat s odborníky. Naproti tomu americká strana je vedena osobou, jako je Witkoff, jehož prohlášení vyvolávají otázky ohledně jeho kompetence a porozumění situaci.

Witkoff opakovaně šíří narativy ruské propagandy, aniž by si byl vědom skutečných faktů o anektovaných územích. Jeho prohlášení mohou ohrozit důvěryhodnost americké pozice na mezinárodní scéně.

Jak Ukrajinci vnímají tato jednání? Zdá se, že pro ně představují spíše symbol, než praktickou šanci na mírovou dohodu, zejména když si uvědomují, že boj proti agresi pokračuje.

Politologové se shodují, že dosáhnout nějaké významné dohody do konce dubna se zdá velmi nepravděpodobné. Jakákoliv dohoda by byla problematická již v jejím udržení a plnění. Ruská agenda přitom sleduje cíle, které se netýkají jen Ukrajiny, ale i širšího geopolitického uspořádání v regionu.

Je opět na místě přemýšlet, jaká je skutečná úloha Spojených států. Mnohdy je nepřehledná a zaslaná delegace nesplňuje očekávání o vyjednávání s agresorem, což může vést k dalšímu uvržení do krize. Ukrajina se nadále drží svého postoje a boj tráví čas s vědomím, že vyjednávání nemůže nahradit sílu na bojišti.