Donald Trump dominuje veřejné sféře už celá desetiletí, ale pojem trumpologie se začal šířit s jeho první prezidentskou kandidaturou. Přestože není přesně zdokumentováno, kdo tento termín jako první použil, je nepochybné, že v českém kontextu byl tímto prvním Jiří Pehe, když napsal sloupek „Trumpologie“ na serveru Novinky v den Trumpovy inaugurace 20. ledna 2017.

Pehe uvedl, že Trumpologie je poměrně jednoduchá disciplína. „Vzhledem k nevypočitatelnosti Trumpa nemá smysl nic příliš předvídat,“ ale zároveň poznamenal, že „Trump je ve své podstatě dost vypočitatelný… a svým názorům (ačkoliv pro mnohé mohou být neuvěřitelné) skutečně věří.“ Jak se však ukazuje, po jeho druhé inauguraci není situace tak jednoduchá, jak se zdálo.

Svět se od vzniku trumpologie značně změnil, stejně jako samotný Trump. Stal se ještě méně předvídatelným, což zvyšuje riziko spojené s jeho jednáním. I přesto, že je Trump znám svou vypočitatelností, v posledních letech se jeho postoje staly ještě rozporuplnějšími a náročnějšími pro pochopení.

Během prvního Trumpova prezidentského období byla trumpologie víceméně ironickou záležitostí, která se zaměřovala na jeho časté a bizarní výroky. Například Trump tvrdil: „Klidně se můžu postavit doprostřed Páté Avenue, někoho zastřelit a nepřijdu o jediného voliče.“ Tato prohlášení vzbudila senzaci a pozornost médií, ale po druhé inauguraci se diskuze změnila na serióznější analýzu jeho ideologie a praktik.

Trumpismus se ukázal jako politický směr tvořený amalgámem populismu, nacionalismu a kulturního konzervatismu. Když se do toho promíchává nostalgia po ruském impériu, vytváří to nebezpečný koktejl, který může vést k globálnímu konfliktu. Od kremlologie k putinologii se analytické myšlení posunulo směrem k tomu, jak chápat tento nový politický fenomén.

Jedním z varovných prvků, kterým se Donald Trump zřejmě obává, není jen zmíněná skupina liberálů a progresivistů, ale také degradace jeho vlastního obrazu. Mění se z globální celebrity na globální banalitu, což může znamenat velký odklon od jeho tradičního politického narrativu. Trump se obává, že jeho image dostane ránu a bude nahrazen něčím méně důležitým.

Pokud Trump nezmění směr svého vedení, hrozí, že se jeho myšlenky a ideologie promění v něco, co se zdá být banální a bezvýznamné, čímž riskuje nejen svůj politický vliv, ale i místo v historii. Jak se debata kolem Trumpa vyvíjí, je jasné, že skutečné nebezpečí spočívá v tom, že se z jeho politiky stává opakující se schéma bez skutečného obsahu.