Josef Vávra, syn známého Krále Šumavy Hasil, se s celou rodinou zúčastnil slavnostní premiéry druhé minisérie Král Šumavy – Agent chodec, kterou Nova natočila pro platformu Oneplay. „Viděl jsem tu první a moc se mi to líbilo, bylo to dobře zpracované. A teď jsem zvědavý na pokračování,“ svěřil se Josef Vávra během projekce v kině Lucerna.

Josef Vávra prožil dětství, které nebylo snadné. Jeho otec, proslulý převáděním uprchlíků přes hranice, byl zatčen ještě před jeho narozením. Po útěku z vězení se dostal do Západního Německa a později se přestěhoval do Ameriky. Josef se narodil mamince Marii, kterou ve minisérii hraje Gabriela Heclová. V padesátých letech to bylo pro ženu, která se stala matkou bez svatby, velice náročné.

„Máma si brzy našla nového muže a provdala se, ale já do jejich rodiny nezapadl. Můj nevlastní otec, komunistický funkcionář, mě nepřijal. Vyrůstal jsem u babičky a tety, která byla o sedm let mladší než moje máma. Ta mě vodila do školy...,“ vybavuje si pohnuté vzpomínky Vávra.

Vávra vzpomíná na složitou dobu, kdy byl jeho otec značně kontroverzní osobností. „Někteří lidé ho zbožňovali, jiní ho nenáviděli. Já jsem vyrůstal na venkově, zatímco matka žila s manželem v Českých Budějovicích, a tam jsem měl šťastné dětství. Dnes vím, že to bylo traumatizující, ale tenkrát jsem to tak nevnímal. Měl jsem lásku babičky a tety, a to mi jako dítěti úplně stačilo,“ dodává.

Zajímavý pohled na dětské vzpomínky poskytuje i to, jak si děti rychle zvykají na nové prostředí. „Dokud jsou malé, zvyknou si rychle, vidím to na svých vnoučatech,“ říká Vávra.

Se svým otcem se setkal až ve třiceti letech. „Byl jsem za ním v Americe a prakticky jsme se neznali, takže jsme si byli cizí. Měl novou rodinu, takže jsem na to pohlížel s určitou nostalgii. Když jsem ho poprvé uviděl, byl to pro mě velký moment, protože jsem si uvědomil, že se dívám na svého otce, a měl jsem slzy na krajíčku,“ vypráví s emocemi.

Na jeho osud ovlivněný komunismem a jeho utíkáním přes hranice se dívá Vávra s úctou. „Teď vidím, co se děje ve světě, a cítím větší hrdost na svého otce. S věkem se mění pohled na minulé události. Politika začne člověka zajímat až později,“ dodává šestačtyřicetiletý Vávra, který je nyní vyučený elektrikář a užívá si důchodu.

Josef Vávra má nyní vnoučata, která jsou pro něj obrovským zdrojem radosti. I přes složité rodinné dědictví se snaží předat jen to nejlepší, co si sám v životě osvojil. Rád vzpomíná na vzácné chvíle strávené s rodinou v Českých Budějovicích a neustále vzdává hold svým rodičům, kteří formovali jeho životní cestu.