Švédsko definuje svou kulturní identitu

Švédská vláda se rozhodla stanovit jasné hranice kulturní identity a představila oficiální seznam, který určuje, co lze považovat za švédské. Koncept kulturního kánonu byl představen letos na jaře a byl dále prezentován veřejnosti v průběhu léta. Seznam obsahuje sto děl, institucí, hodnot a fenoménů, které odborná komise považuje za reprezentativní pro národní kulturu a její dědictví.

Co se dostalo na seznam?

Mezi těmi, kteří byli vybráni, figurují nejen postavy jako Pipi Dlouhá punčocha nebo síť obchodů Ikea, ale také abstraktnější fenomény, jako je švédský allemansrätt, tedy právo všech osob na volný přístup do veřejných prostor. Dále byl zahrnut například film 'Sedmá pečeť' Ingmara Bergmana, otcovská dovolená, měděné doly či tradiční sauna.

Deset oblastí a kritika padesátileté hranice

Kánon je rozdělen do deseti oblastí, přičemž polovina se zaměřuje na kulturu a druhá na společnost, včetně práva, náboženství a ekonomiky. Všechny položky musely splňovat podmínku, že jsou starší než padesát let, což vyvolalo silnou kritiku. Například ikona švédské hudby ABBA, která vznikla v roce 1972, nemohla být zařazena, protože její největší hity vznikly až po roce 1975. Kritici upozorňují, že tento limit nedokáže odrážet dynamiku a rozvoj kulturního dědictví, které se za posledních padesát let výrazně proměnilo.

Politická kontroverze a podpora kulturního kánonu

Myšlenka kulturního kánonu vyšla ze švédských demokratů (SD), populistické a pravicové strany. Ačkoliv nemají moc, získali tento návrh jako součást koaliční dohody. Na druhou stranu, existují i jeho zastánci, kteří tvrdí, že seznam může sloužit jako průvodce pro imigranty, jak se začlenit do švédské společnosti. Historik Lars Trägarh pro New York Times uvedl, že „seznam může migrantům poskytnout mapu a kompas“.

Debata o kulturní identitě nezapadne

Diskuze kolem kulturního kánonu se pravděpodobně nezastaví ani následující měsíce. Jedna část se týká vztahu k historii a zamýšlení vývoje identity, zda se má zakládat na kontinuitě s minulostí či reflektovat nové kulturní trendy. Dalším důležitým aspektem je otázka, kdo má právo rozhodovat, co je součástí národního kulturního dědictví. Je také diskutováno, zda seznam dostatečně zohledňuje přínosy migrantů za posledních padesát let, když podle statistik z roku 2022 se téměř každý pátý Švéd narodil mimo hranice země.

Inspirace z Dánska a Maďarska

Švédsko není jedinou zemí, která se snaží zakotvit svou kulturu. Dánsko má od roku 2004 svůj vlastní seznam státního dědictví, přičemž se i tam objevily kontroverze ohledně výběru děl. V roce 2020 zavedlo obdobný kulturní seznam také Maďarsko, jehož národní vzdělávací program určuje literární obsah pro školáky, což rovněž vyvolalo rozruch. Každý z těchto kánonů naznačuje, jak důležité, ale i sporné, je vymezení národní kultury v dnešním globalizovaném světě.