Pokud projíždíte městysem Stonařov po evropské silnici E59 směrem na Jihlavu, nemůžete si nevšimnout podivného dřevěného baráku, který se tyčí nad místní základní školou. Tento objekt, postavený v roce 1940 jako ubytovna pro členy Hitlerjugend, teď vyvolává vášnivé debaty o své budoucnosti.

Budova sloužila původně jako ubytovna pro mladé muže a chlapce, kteří se účastnili zemědělských brigád. Po válce byla přeměněna na školní tělocvičnu, kde děti cvičily až do roku 2020. Přestože objekt vypadá nezvykle a má zvláštní historický nádech, městys plánoval jeho demolici a přestavbu na rodinné domy.

Ale bubny války se rozbíjejí – na konci minulého roku byla tělocvična prohlášena za kulturní památku Ministerstvem kultury na základě petice, kterou podepsalo 147 lidí. Odpůrci demolice navrhují, aby se na místě vytvořila stálá expozice o místní historii.

„Tato budova představuje jednu z mála dochovaných ubytoven v původním stavu, což je v dnešní době velmi vzácné. Její architektura je hodnotná a zachovala se v mnoha detailech,“ uvedli památkáři a podpořili tak myšlenku jejího zachování.

Starosta Ivan Šulc byl však proti. Městys by se měl o památku starat, ale zanedbával by ji a současně připravoval její demolici. „Nemáme pro ni žádné využití a zájem o muzeum nás absolutně nezajímá,“ řekl. Navíc vysvětlil, že budova je v špatném stavu.

Celá situace se dostala až k Městskému soudu v Praze. Městys se odvolal proti rozhodnutí ministerstva, avšak ministr kultury Martin Baxa tento krok odmítl. Podle něj je budova architektonicky jedinečná a její nedostatky lze opravit běžnými prostředky.

Spor o tuto budovu přitahuje pozornost a vyvolává otázky o tom, jak nakládat s historií a památkami. Starosta Šulc věří, že má šanci uspět u soudu, pokud pravda o plánované demolici vyjde najevo.

„Dvacet let plánování s demolici a výstavbou nových rodinných domů, a teď nás někdo tlačí do situace, kdy musíme zachovávat budovu, o jejímž významu nikdo předtím nemluvil,“ dodal Šulc, který očekává, že rozhodnutí soudu se blíží.

Městys zastupuje renomovaná advokátní kancelář, za jejíž služby město doposud zaplatilo 400 tisíc korun, a tato částka stále narůstá. Místní obyvatel Ladislav Plavec, jeden z iniciátorů petice, je z této situace znepokojen: „Myslím, že to ukazuje na smutný stav naší obce. Místo péče o kulturní dědictví se nyní utrácí peníze na advokáty.“

Zda nakonec památka vydrží, ukáže až rozhodnutí soudu, ale jedno je jisté – tento spor odráží hlubší konflikty o identitu, minulost a budoucnost v české společnosti.