Na poli české politiky se opět rozproudila debata o zákazu symbolů spojených s komunismem. Poslanci z koalice Spolu totiž navrhli neuvěřitelně vágní formulaci, která by zakázala propagaci jak nacistických, tak komunistických symbolů. Zákon by hrozil tresty odnětí svobody na období jednoho až pěti let pro ty, kdo by se těchto činů dopustili.

Mnozí kritici však poukazují na to, že tento návrh může být nebezpečný a nezohledňuje komplexnost historických událostí. Historikové a odborníci na právo varují před tím, že takové zákony mohou omezit svobodu projevu a vést k vytváření černých listin nepohodlných osobností.

Jaké symboly by vlastně měly být zakázány? V minulosti byly symbolem propagace komunistického režimu kladivo a srp, ale co jiná ikonografie jako je rudá pěticípá hvězda? A co například trička s Che Guevarou, Mao Ce-tungem nebo symboly německé Frakce Rudé armády? Tyto symboly jsou také spojovány s násilím a ideologickým terorismem. Kdo bude určovat, co je a co není zakázané? Pokud bychom zakázali propagační materiály spojené s totalitárními režimy, co třeba s Klementem Gottwaldem nebo komunistickým prezidentem Ludvíkem Svobodou?

Důvod, proč se některé politické strany snaží o tento krok, je zřejmý: chtějí si upevnit pozici na politickém spektru a demonstrovat, že jsou strážci demokracie. Taktika „strašení z komunismu“ se v české politice opakovaně objevuje od listopadu 1989, kdy se tato témata hojně využívají k mobilizaci voličů.

Přejímání minulých apelů na zákaz komunistických symbolů může vyústit v daleko širší diskusi o našem vlastním historickém vnímání a o tom, jakým způsobem chceme, aby byla historie prezentována a interpretována. Je důležité, aby se vedení země zamyslelo nad tím, jaký obraz o naší minulosti bychom chtěli ukázat následujícím generacím a jakým způsobem zbytečně nezjednodušovat složitou historickou realitu.

Na pozadí se také objevují obavy z asociací s moderními totalitami. Nezapomínejme, že při hledání odpovědí na naše současné problémy bychom měli být opatrní s tím, jakým způsobem se k naší minulosti obracíme. Přece jen, pravda o minulosti by nám měla sloužit jako cenný nástroj pro porozumění tomu, jak se vyhnout historickým omylům, nikoliv jako politický nástroj k vyřizování účtů.