Vzhledem k masivnímu zhoršení kvality ovzduší v Číně v prvním desetiletí jednadvacátého století, kdy úroveň znečištění klesla pod únosnou mez, se čínská vláda rozhodla radikálně změnit svou strategii a zavedla přísná opatření pro snížení emisí jedovatých síranů, které vážně ohrožovaly zdraví obyvatel. Tato opatření zahrnovala rozsáhlé odsiřovací technologie jak v průmyslu, tak v dopravě.

Ačkoliv tato opatření vedla k překvapivému a rychlému snížení koncentrace síranů ve vzduchu o tři čtvrtiny, což zachránilo cca 150 tisíc životů ročně, skupina vědců vedená Bjørnem Samsetem zjistila, že tento krok také nepřímo urychlil proces globálního oteplování.

Sírany mají zásadní význam pro klima, neboť nejen odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru, ale také přispívají k tvorbě mraků, které mají podobný efekt. Jeho vědecký tým simuloval možné dopady čínských emisních opatření na zemi pomocí numerických modelů a výsledky se shodovaly s reálnými daty.

„Odkryli jsme, že to, co se děje v atmosféře, je rozhodně makroskopického rozsahu,“ uvedl Samset v rozhovoru s New Scientist. „Není to malý efekt. Snížení emisí může mít dalekosáhlé důsledky pro naši planetu.“

Od roku 1850 se průměrná teplota zemské atmosféry zvýšila přibližně o 1,4 stupně Celsia, z čehož na čínská opatření připadá asi 0,07 stupně, což představuje přibližně 5 % tohoto zvýšení. Tento fakt ukazuje, jak složitý je vztah mezi znečištěním vzduchu a klimatickými změnami. Tažení Číny za lepším ovzduším, ač prospěšné pro zdraví obyvatel, může mít nečekané a závažné ekologické důsledky v globálním měřítku.

Kde ústí čínské smokestacky, tam se tedy klid zdaleka nenajde. I když se může zdát, že navrácení čistého vzduchu je vítězství, otázka, jak tyto změny ovlivňují klima, zůstává klíčovou. Vědci do budoucna varují před možnými neblahými efekty a vyzývají ke koherentnímu strategickému přístupu, který bude brát v úvahu nejen okamžité důsledky, ale i dlouhodobé globální trendy.