Po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu se evropské státy začaly obávat o vlastní obranu. Důvod? Ruská agresivní politika na Ukrajině, která je příliš blízko a nejistota kolem americké pomoci. Tím, že se vrací Trump, vyvstává otázka, zda by Spojené státy zasáhly, kdyby Evropa byla v ohrožení.

I přes rostoucí obavy mají členské státy EU problém se shodnout na konkrétním plánu financování obranných výdajů. Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, navrhuje zvýšení obranných rozpočtů jednotlivých států, přičemž každý by měl nést náklady sám. Její plán zahrnuje dočasné zvýšení výdajů na obranu o 1,5 % HDP během čtyř let a poskytnutí 150 miliard eur na budoucí společný nákup zbraní a pomoc Ukrajině.

Politico ovšem varuje před zásadním problémem: I když může být financování zbraní levnější, náklady se přesto připočítají k národnímu zadlužení, což je varovný signál pro ekonomiky již tak zatížené dluhem.

Zde se dostáváme k obavám států jižní Evropy, jako jsou Itálie a Španělsko, které volají po společných evropských dluhopisech, jež by stály na podporu armád a vyrovnávaly by náklady mezi členskými státy. Jejich obava spočívá v tom, že samostatné zajišťování obrany by představovalo další ekonomickou zátěž v již tak napjaté situaci.

"Některé země vyjadřují vážné pochybnosti o proveditelnosti nebo dokonce možnosti financovat tyto výdaje," uvedl vysoce postavený diplomat EU. Obavy naznačují, že by případné fiasko mohlo otevřít cestu pro zavedení obranných dluhopisů.

Na druhou stranu, země jako Nizozemsko se vyjadřují proti myšlence společných eurobondů. "Žádné eurobondy," zaznělo jednoznačně od nizozemského premiéra, který podporuje spíše individuální přístup k financování obrany.

Nejvyšší úředníci však varují, že pokud jižní státy považují obranu za natolik zásadní, měly by být ochotny se zapojit i v rámci vlastního zadlužení, a to nejen spoléhat na kolektivní náklady. Všichni zúčastnění si uvědomují, že je třeba najít vyvážený přístup, aby nedošlo k problémům, které by ohrozily jak stabilitu obranných sil, tak postoje při zvládání jiných krizí, včetně migrace a klimatických změn.

Ať už situace pokročí jakýmkoli směrem, otázka finálního financování obrany v EU zůstává stále nedořešená a vyvstává otázka: Jsou země připraveny skutečně nést odpovědnost za ochranu společných zájmů?