Slintavka a kulhavka jsou vážná onemocnění, která dokážou zcela ochromit chovatele hospodářských zvířat. Tato virová infekce proměňuje zdravá zvířata během několika dní na bolestivě trpící trosky. Největší riziko spočívá v nesmírné nakažlivosti viru, který se šíří neuvěřitelnými vzdálenostmi. Masivní epidemie, která zasáhla Velkou Británii na začátku tohoto tisíciletí, způsobila škody přesahující 150 miliard korun.

První příznaky nákazy jsou často nenápadné. Zvířata se stávají neklidnými, ztrácejí chuť k jídlu a mají zakalené oči. Tyto symptomy mohou být spojeny s mnoha zdravotními problémy, takže farmáři zprvu netuší, co se děje.

Virus se projevuje zánětem sliznice v ústech, kde se tvoří bolestivé puchýře naplněné nažloutlými tekutinami. Tyto puchýře praskají, což vede k otevřeným ranám, jež brání příjmu potravy. Zvířata následně slintají neovladatelně v důsledku bolestí a horečky.

Následuje kulhavka, kdy zvířata začínají kulhat a trpí nezvladatelnými bolestmi v nohách. Puchýře se objevují také na paznechtech, což může vést k vypadávání rohoviny. Zcela vyčerpaná zvířata bývají často nucena umírat.

Nejzávažnější však je, že i před vznikem typických příznaků může zvíře virus přenášet. Stačí jedno nenápadně nakažené zvíře ve velkochovu a virus se rychle šíří na další zvířata. Nakažlivost je téměř stoprocentní, ať už u skotu, ovcí nebo prasat. Mladí jedinci, jako telete, mají také výrazně vyšší úmrtnost. Zatímco u dospělých zvířat umírá přibližně 5 %, telata mohou umírat až v 75 % případů.

Slintavka a kulhavka se nevyskytují pouze u domestikovaných zvířat. Virus ohrožuje i divokou faunu, zejména populace jelenů, srn, muflonů a dalších sudokopytníků. Důležitou informací také je, že virus může přežít v prostředí a šířit se vzduchem.

Historie slintavky a kulhavky sahá stovky let zpět. Poprvé ji popsal italský vědec Girolamo Fracastoro v 16. století, ten předložil teorii, že viry se šíří drobnými částicemi. Epidemie této nemoci proběhla nejprve v Británii v roce 2001, kdy byla situace natolik vážná, že bylo potřeba k řešení situace nasadit armádu, a dokonce museli farmáři likvidovat divoká zvířata v okolí chovů.

Virus slintavky a kulhavky, známý jako SLAK, je RNA virus, který je extrémně odolný. Odolává teplotám pod 50 stupňů Celsia a těžko se ničí i chemickými dezinfekčními prostředky. Může se šířit nejen vzduchem, ale i mechanicky prostřednictvím oblečení či dopravních prostředků.

Lidé tak nejsou přímou obětí tohoto viru, ale mohou se stát nechtěnými přenašeči. Historicky byly zaznamenány pouze vzácné případy nákazy lidí, což naznačuje, že virus pro nás takovou hrozbu nepředstavuje. Nicméně, preventivní opatření jsou i tak nezbytná, zvláště ve farmářských oblastech.

Evropští chovatelé by si měli být této hrozby vědomi, jelikož historie ukazuje, jak rychle se virus může šířit a jaké škody může napáchat. Slintavka a kulhavka tak zůstávají na evropském kontinentu vážným tématem, o kterém se diskutuje.

Je načase, abychom se zamysleli nad tím, jak účinně chránit naše chovy před tímto nebezpečným virem. Co můžeme udělat pro prevenci a jaká nová opatření by měla být zavedena? Udržujme krok s odborníky a nezapomínejme na důležitost biohygieny a monitorování zdraví našich zvířat.