Otakar Vávra: Ambivalentní legenda české kinematografie

Když slyšíme jméno Otakar Vávra, nemůžeme si pomoci, ale vyvstává nám v hlavě obrazy ambivalence. Tento brilantní tvůrce, známý svou schopností přizpůsobit se různým režimům, posunul českou filmovou kulturu do nových dimenzí.

Režisérský eklektik v akci

Vávra nikdy nemanipuloval se svou autorskou identitou, přesto experimentoval, nejvíce třeba ve svém avantgardním debutu "Světlo proniká tmou". Představte si, jak adaptace Čapkova "Krakatitu", známá pod názvem "Temné slunce", pohledně mění žánrové standardy své doby!

Oldřich a Božena: Na poli neoraném

Film "Oldřich a Božena" představuje jasnou kontinuitu ve Vávrově pozdní filmografii. Ten se zaměřuje na dramatické osudy českých historických postav, avšak jeho pohled na tuto tematiku je víc než jen romantizovaný.

Surové a brutální vyprávění

Snímek otvírá scéna surreálného pohanského rituálu, během něhož je Božena unášena. Oldřich, zmítaný pudy, se bez jakéhokoliv kontextu vrhá do akce. Božena zde není více než "dobrovolná kořist".

Zhnusení a surovost: Postavy bez hodnot

Vávra vytváří svět, kde vztahy postrádají jakoukoliv hloubku. Čelíme explicitnímu násilí a nahotě, která však nemá erotický náboj – spíše slouží k ponížení postav. Láska a přátelství jsou zde prezentovány jako pomocné nástroje.

Estetika a psychologická ambivalence

Stylizace scény u Vávry vždy převažuje nad faktografickou přesností. Kostýmy a kulisy vytvářejí podvečerní atmosféru, avšak film se soustředí na intrigy a politické machinace, nikoli na osudy jednotlivých postav.

Oldřich a Božena: Rozporuplné dílo

Tento film na jedné straně oslovuje diváka svým naturalistickým pojetím, na straně druhé je však těžké se s postavami emocionálně ztotožnit. Vávra a jeho pohled na českou historii představují klíč k pochopení turbulentního období.

Recenze: Kritika zdůrazňuje nedostatky

Zatímco Jan Kliment v Rudém právu obhajoval Vávru, jiní kritici, včetně Záběru, označili film za příklad neodborného zpracování, které se spokojilo s "prostými dějeprávnými obrázky".

"Oldřich a Božena" je tak nejen filmem o dobách minulých, ale i zrcadlem doby přítomné. Jak moc je důležité hledat historickou pravdu, nebo se spíše nechat unést poetikou legendy? Vávra volí druhou cestu, a nejen nad tímto rozhodnutím se budeme muset zamyslet.