V současné době se nacházím ve Vietnamu, což mi poskytuje unikátní příležitost přispět do debaty o Trumpových clech s jednou – doufám, že zajímavou – historkou. Vietnam je fascinující země, která byla ridukována americkými obchodními strategiemi na jeden z největších trhů s nižšími náklady na pracovní sílu.

Výchozí sazba cel činí 46,5 %. Tato překvapivě vysoká čísla odráží složitou hru globální ekonomiky, kterou Donald Trump označil za „America First“.

Trumpova slova o zavedení cel byla motivována cílem vrátit průmyslovou výrobu do Spojených států. Tato politika se však nezdá být tak účinná, jak si prezident představoval. Když se procházíte po obchodních ulicích Hanoje a Ho Či Minova Města, známého také jako Saigon, můžete vidět dopady těchto cel na místní i globální ekonomiku.

V těchto městech vládne rušný obchod s oblečením a dalšími spotřebními výrobky, přičemž značky jako Nike a North Face se potýkají s možnostmi udržení ceny a kvality produkce na americkém trhu.

Vzhledem k přirozené konkurenceschopnosti vietnamských výrobců se životní úroveň zde postupně zvyšuje a tuny produktů vyvážené do USA získávají nový rozměr.

Přestože Trumpova cla by teoreticky měla chránit americké výrobce, v praxi se ukazuje, že mnoho firem je nuceno přehodnotit své marketingové strategie a výrobní procesy.

Vietnamští podnikatelé totiž dokázali efektivně přizpůsobit své výrobní kapacity tak, aby dosáhli co nejlepších výsledků v rámci globálního trhu, což dokládá rostoucí poptávka po vietnamských výrobcích.

Ačkoliv Trumpova administrativa deklaruje snahu o revitalizaci americké výroby, realita na ulicích Hanoje a Saigonu ukazuje, že ekonomické zákonitosti jsou neúprosné a že překážky v obchodu mohou mít nečekané důsledky nejen pro americké podniky, ale také pro pracovníky v cizině.

Důsledky těchto cel tak mohou zasáhnout i tam, kde by to nikdo nečekal. V kontextu s rostoucí globální konkurencí se tedy zdá, že uspět na marketu bez adaptace a inovace je dnes pro firmy stále složitější.