Klíčová konfrontace v roce 1944

Když se v roce 1944 chystala aliance na invazi do Francie, stály proti sobě dvě vynikající postavy německého vojenství – generál Erwin Rommel a maršál Gerd von Rundstedt. Oba měli jasné představy o tom, jak odrazit spojenecký útok, ale jejich názory se diametrálně lišily. To vedlo k jejich vlastnímu znepřátelení a strategickému soupeření.

Hierarchie versus inovace

Gerd von Rundstedt, vrchní velitel německých sil na západě, byl zastáncem tradiční pruské vojenské školy. Věřil, že rozhodující bitva se bude odehrávat hluboko ve vnitrozemí, a plánoval vyčkat s hlavními silami, zejména tankovými divizemi, na příhodný moment k protiútoku.

Oproti tomu Rommel, známý svými schopnostmi v mobilní válce, měl jinou vizi. Věděl, že při letecké převaze spojenců je těžké organizovat úspěšné protiútoky, a proto požadoval soustředění obrany přímo na pobřeží. Vytvářel strategii, že první 24 hodin jsou klíčové k zastavení invaze.

Hitlerův neúspěšný kompromis

Nerozhodnost Adolfa Hitlera situaci ještě zkomplikovala. Nemohl se rozhodnout pro jednu strategii a výsledkem byl neefektivní kompromis. Tři elitní tankové divize zůstaly pod přímým velením Hitlera, což Rommelovi znemožnilo využít posily, kdykoli potřeboval.

Důsledky a zničení šancí na úspěch

Když 6. června konečně nastal den D, byl Rommel nucen vyčkávat na posily, zatímco Rundstedtova strategie dominovala. Po neúspěchu vylodění již nebylo možné organizovat jakýkoli protiútok. Rundstedt prohlásil, že válka je pro Německo prohraná, a byl odstraněn z velení.

Co kdyby...?

Dnes se říká, že Rommel měl pravdu. Kdyby byly jeho myšlenky realizovány, mohlo být vše mnohem krutější. Je však otázka, zda by jeho tanky na plážích přežily bombardování ze vzduchu a útoky lodí.

Historie ukazuje, že ani jedna strategie nemusela vést k vítězství. Obrana Normandie byla kvůli situaci odsouzená k neúspěchu.