Česká vinařství se vydávají na cestu udržitelnosti a snížení své uhlíkové stopy. Jedním z klíčových přístupů je využití půdy a její schopnost vázat uhlík. Například Vinné sklepy Kutná Hora implementovaly inovativní metodu zachytávání uhlíku pomocí biouhlu.

„Spalujeme organický materiál, který není vhodný k kompostování, a přeměňujeme ho na biouhel. Ten následně mícháme s kompostem, což zvyšuje úrodnost půdy a dlouhodobě váže uhlík,“ vysvětluje Soňa Podholová, výrobní ředitelka vinařství. Tímto způsobem se nejen zlepšuje kvalita půdy, ale také snižuje množství CO2 uvolňovaného do atmosféry.

Na stejném principu pracují i Vinařství Holánek, které se zaměřuje na obnovu půdy a podporu přirozené biodiverzity. „Vyséváme směs 18 druhů bylin, které zachycují uhlík a zároveň zlepšují mikroklima vinice,“ říká majitel Hynek Holánek. Tento přístup napomáhá vytvářet trvalý humus schopný uchovávat uhlík po stovky let.

Snížení chemických vstupů a větší důraz na mechanické zpracování půdy jsou dalšími kroky, které vinaři podnikají. „Výroba syntetických pesticidů a hnojiv je energeticky náročná a významně přispívá k emisím skleníkových plynů. Proto jsme přešli na biologické metody ochrany rostlin a snažíme se maximálně omezit používání chemie,“ dodává Holánek.

Mezi inovativními řešeními v oblasti udržitelnosti se také objevují technologie zachycování kvasného CO2, které vyvinuli vědci z Mendelovy univerzity. V Česku je využívají například Vinný dům. „Plyn získaný při kvašení moštu využíváme k výrobě perlivých vín nebo ho prodáváme jiným firmám,“ vysvětluje majitel Vinného domu Dušan Černoch.

Jakub Humaj z Mendelovy univerzity, specialista na inovace, upozorňuje, že zachycování CO2 má široké uplatnění. „Pokud dokážeme oxid uhličitý z fermentace použít znovu, eliminujeme emise, které by jinak unikly do atmosféry,“ říká Humaj. Tento model otevírá nové možnosti nejen pro vinařství, ale i pro další odvětví včetně výroby ekologičtějších perlivých nápojů.

Nicméně, podle Zbyňka Vičara, ředitele Vinařského fondu, má tato technologie potenciál také pro rozvoj národní značky perlivých vín označovaných jako „bublinky“. „Čeští vinaři mají skvělé podmínky pro výrobu perlivých vín, ale dosud chyběla silnější identita na trhu. Pokud dokážeme nabídnout ekologičtější alternativy k tradičním šumivým vínům, můžeme vytvořit nový trend a zároveň snížit dopady na životní prostředí,“ dodává Vičar.

Dalším faktorem uhlíkové stopy vína je i jeho balení. Jakub Humaj upozorňuje, že skleněné lahve tvoří až 50 procent celkových emisí vína, protože jejich výroba a přeprava jsou energeticky náročné. Řešením by mohl být přechod na lehčí lahve, nebo alternativní obaly jako bag-in-boxy či plechovky, které jsou lehčí a méně zatěžují dopravu.

Tomáš Richter ze spolku ekologicky integrovaných vinařů EKOVÍN však varuje, že vinaři potřebují větší legislativní podporu. „Například kanadský trh již stanovuje hmotnostní limity pro skleněné lahve, což je trend, který se postupně rozšiřuje i do dalších zemí.“

Ačkoli ekologická opatření přinášejí vinařům řadu výhod, zavádění nových technologií je nákladné a legislativa často nepodporuje tento přechod. „Čeští vinaři mají zájem o ekologii, ale bez jasné finanční a legislativní podpory ze strany státu a dotačních programů je cesta k udržitelnějším postupům složitá,“ říká Richter.

Ekologické vinohradnictví a vinařství mají však příležitost zásadním způsobem přispět k uhlíkové neutralitě. „Klíčovým faktorem je jednoznačně edukace, kterou mimo jiné provádíme v rámci pravidelných školení vinařů pro přechod od integrované a konvenční do ekologické produkce,“ dodává Richter.

Spotřebitelé mohou svým výběrem také přispět. „Víc než kdy jindy je důležité kupovat místní vína označená značkou Víno z Moravy, víno z Čech. Nejen že jsou kvalitní, ale zároveň pomáhají chránit naši planetu,“ zdůrazňuje Zbyněk Vičar.

Dovozová vína urazí tisíce kilometrů, než se dostanou na váš stůl, a jejich přeprava významně přispívá k emisím skleníkových plynů. „Víno z Chile, Kalifornie nebo Austrálie putuje přes půl světa, což výrazně zvyšuje jeho uhlíkovou stopu. Naopak lokální vína tuto zátěž minimalizují a přinášejí nejen větší čerstvost, ale i udržitelnější alternativu,“ vysvětluje Humaj.

Budoucnost ekologického vinařství však nespočívá jen v zavádění šetrných opatření, ale i v jejich dlouhodobé ekonomické udržitelnosti. „Pokud chceme skutečně udržitelné vinařství, musíme najít rovnováhu mezi ekologií a ekonomikou,“ uzavírá Vičar.

Čeští vinaři ukazují, že ekologické postupy a inovace mohou jít ruku v ruce s kvalitou. „Klíčové ale je, aby spotřebitelé pochopili, že výběrem lokálních vín neovlivňují jen vlastní zážitek, ale i budoucnost celého vinařství a dopad na životní prostředí.