Na začátku románu "Vlasta" se setkáváme s legendárním hercem a komikem Vlastou Burianem, který září ve svém uměleckém milníku. Před zraky obdivující smetánky, v luxusu vlastního divadla, si užívá úspěchů, rozdává autogramy a prožívá snad nejbleskovější období své kariéry. Pak ale přichází zlom – druhá světová válka – a Buriana nutí ke kontroverzním rozhodnutím. I když se snaží vyhnout spolupráci s Němci, netrvá dlouho, než se ocitne pod tlakem, který ho nakonec donutil k natočení ne příliš slavných rozhlasových sketchů, které karikují Jana Masaryka.

Daliboru Váchovi se podařilo výstižně popsat moment vnitřního boje Buriana, kdy zápasí s vlastním svědomím a čelí morální kocovině. Tato pasáž nejen že ukazuje osobní zvrat v Burianově životě, ale i proměnu atmosféry v knize, kdy se z rozjasněného večírku v Havlově Lucerně, zalitém jazzem a vínem, mění na temné tóny protektorátního strachu.

Třetí dějství románu je jako rychlá jízda do pekel: Burian je obviněn z kolaborace (často na základě pomluv), záhy čelí brutálnímu napadení Rudou gardou u vlastního domu, prochází vězením a podrobuje se krutému mučení. Po tříměsíčním pobytu ve vazbě následuje soud, kde se snaží očistit své jméno. Jeho pokusy o návrat na umělecká pódia po válce jsou neúspěšné a končí jeho smrtí v roce 1962.

Váchova schopnost zachytit plastickou postavu Buriana osvědčuje, že není pouhým plakátovým hrdinou. V doslovu autor přiznává, že se snaží svými postavami "proniknout hluboko do hlavy", což se mu daří díky vnitřním monologům, kterými Burian sám sebe rozhovory. Čtenář tak může nahlédnout do jeho vnitřního světa, do jeho motivací, ale i omylů a rozhodnutí, která se ukazují jako významná.

V románu je Burian zobrazen jako muž mnoha tváří – herec, komik, manžel a celebrita, který nese všechny své charakteristické rysy. Zároveň je to člověk, který se často potýká s melancholií a zároveň touží být v centru pozornosti. Ne vždy se chová jako hrdina, což čtenář snadno pochopí.

Příběh jednoho herce odráží také zrcadlo děl z 20. století. Vávrovo líčení Burianových hereckých etud a zábavných výstupů, které na papíře mohou ztrácet svou kouzelnou komičnost, poukazuje na osobní jemnost a výjimečnost jeho projevu, který byl nezaměnitelný. Burianova osobnost a žerty mají v sobě jednu zvláštnost; v knize se objevuje myšlenka, že ostatní, kteří zkouší Burianovy vtipy, se potýkají se zcela jinou výzvou.

Dalibor Vácha, který se dlouhodobě zabývá historií dvacátého století, pečlivě studoval dobové prameny, což dodává románu výjimečnou autenticitu. Kniha "Vlasta" tak není jen příběhem jednoho prvorepublikového komika, ale také cenným pohledem na povahu dějin, které často zužují osudy obyčejných lidí. Tento román o skládání útrap a lidské povaze je důležitý nejen osobně, ale i historicky. Portretuje, jak totalita jakékoliv formy mění člověka ve vnitřním i vnějším světě.