
Recenze filmu Queer: Melancholická romance inspirovaná Burroughsem
2025-03-05
Autor: Eliška
Luca Guadagnino, italský režisér známý díky svému filmu "Dej mi svoje jméno", přichází s novou adaptací literární klasiky Williama S. Burroughse. Jeho novinka "Queer" není pouze filmem, ale také odvážnou reinterpretací Burroughsovy literatury, která zůstává relevantní i v dnešní době. Oproti původní knize, která se zaměřovala na mnohé drsné a temné aspekty života, se zde objevuje více melancholických a romantických prvků.
Burroughsova kniha "Teplouš", vydaná až v 80. letech, byla napsána na začátku 50. let a zachycuje jeho osobní zkušenosti s homosexualitou a drogami. V našem českém kontextu se stala důležitým dílem, které reflektovalo svobodomyslnost literatury 90. let. Film "Queer" se však snaží Burroughsovu pessimistickou vizi nahradit užším zaměřením na romantické touhy a lidskou náklonnost.
Daniel Craig, v roli Bill Lee, přináší neuvěřitelně silnou výkonnost, která zachycuje zmítání mezi osamělostí a touhou po lásce. Jeho postava, poněkud vzdálená Burroughsovu alter egu, se v průběhu filmu vyvíjí a prochází nejen psychologickými změnami, ale také emocemi, které se vymykají běžným vymezením. Jeho chemie s postavou Allertona, ztvárněnou mladým talentem, přináší do příběhu nový rozměr, vedoucí k mnoha nečekaným situacím a humorným momentům, které by v originálu asi nezapadly.
Film se vyznačuje nádhernou vizuální stylistikou, která kombinuje snové pasáže se psychedelickými sekvencemi. Efekty spojené s užíváním ayahuascy, zmíněné v některých scénách, vytvářejí surrealistické obrazy, které nutí diváka zamyslet se nad skutečností vnímanou na různých úrovních. Režisér kombinuje surrealismus a realismus, a tím se mu daří stvořit atmosféru, ve které částečně ustupuje bolesti z Burroughsova psaní a na povrch vystupuje krása lidských pocitů a mezilidských vztahů.
Celkově "Queer" od Luny Guadagnina otevírá nové debaty o emocionálním odkazu Burroughsova díla a svobodného vyjádření v moderní kultuře. Při sledování filmu se divák střetává s otázkami o osobní identitě, umění a jeho transformacích v čase, což činí z "Queer" nejen adaptaci, ale i uměleckou reflexi, která se hodí nejen na plátna kin, ale i do diskuzí v rámci LGBTQ+ komunity i současného uměleckého dialogu.