Filmy režisérů Anthonyho a Joea Russoových patří k těm nejznámějším v oblasti superhrdinek a superhrdinů. Po úspěchu s Marvelovskou sérií Avengers se nyní snaží prorazit v online světě na platformě Netflix, kde se potýkají s vysokými náklady a ambicemi. Po nedávném akčním projektu The Gray Man, který se natáčel v Praze a nesplnil očekávání, přichází film Pasáž, který se zdá, že sám neví, co chce říct.

Zápletka je zajímavá. Vstupujeme do alternativního světa 90. let, kde vedle běžných technologií a úžasných kostýmů žijí roboti, kteří prohráli válku s lidmi a nyní žijí ve vyhnanství, jakési rezervaci. Tito roboti však nevypadají jako metalické monstrosity, spíš připomínají staré hračky, které získali svou autonomii. V designu figurují kreatury jako buráky s klobouky nebo roztomilé plechové postavičky, které vypadají téměř jako jídlo. Někdy se zdají dokonce podivně děsiví.

Hlavní postavou je Michelle, kterou ztvárnila Millie Bobby Brown známá ze seriálu Stranger Things. Její postava se však z počátku snímku více zaobírá osobními problémy ohledně pěstouna, než aby se starala o roboty, kteří se ocitli stranou lidského pohledu.

Na Michelle padá těžký stín jejího hektického života a vzpomínek na jejího geniálního bratra. Když se do jejího pokoje dostane robot Cosmo, zjistí, že je do něj nějakým způsobem vtělen její údajně mrtvý bratr. Tato premisa je slušným základem pro dobrodružství, které se však rychle mění v chaotickou honičku za záchranou, a ne jen jejího bratra.

Pasáž je film, který sliboval dobrou zábavu, ale bohužel sází na nostalgii za 80. a 90. léty, které se velmi nedostatečně zúročují. Sice se zde objevují inspirace, ale mechanicky nacpané prvky do filmu působí spíše jako nedotažené pokusy o vtip a nostalgii. Je evidentní, že Stålenhagův design a estetika by mohly filmu prospět, ale neúspěšnému spojení nevhodně zvolených scén a chudého příběhu to nepomáhá.

Největší problém filmu je jeho zmatek v vyprávění. Střídá se mezi rodinným dobrodružstvím a dystopickým sci-fi, které nevykresluje jasně motivace postav. Zdá se, že na diváka se navrhuje otázka, komu vlastně máme držet palce. Scénáristé se snaží o klasické zvraty, ale ty jsou předvídatelné a působí uspěchaně.

Pasáž se může pochlubit rozpočtem kolem 320 milionů dolarů, což umožňuje vidět vynikající vizuální efekty, ale příběh je slabý a nedostatečně promyšlený. V akčních scénách se setkávají roboti z budoucnosti s nerudnými postavami staré doby, což může na první pohled vypadat skvěle, ale na druhý vyvolává skepci ohledně celého konceptu. Vzhledem k tomu, na co vše jsou hrdinové a záporníci, bylo by lepší, kdyby film byl pod vedením zkušenějších tvůrců, kteří by mohli tyto jasné nápady lépe zrealizovat.