8. ledna 2024 prolétla evropsko-japonská mise BepiColombo po šesté kolem Merkuru, kvůli čemuž provedla svůj závěrečný gravitační manévr potřebný k úpravě oběžné dráhy. Tato mise je klíčová k tomu, aby mohla koncem roku 2026 začít obíhat kolem této fascinující planety. Sestava obou sond a přeleto­vého modulu se tentokrát prosmýkla jen pár set kilometrů nad severním pólem Merkuru, kde zachytila snímky potenciálně ledových kráterů a rozlehlých sluncem osvětlených plání.

BepiColombo se dostala na klíčové místo v 6:59 SEČ, kdy se ocitla jen 259 kilometrů nad Merkur. O sedm minut později prošla přesně nad severním pólem planety a poskytla tak čisté pohledy na sluncem ozářené oblasti.

První snímek z tohoto průletu byl 9. ledna odhalen generálním ředitelem agentury ESA, Josephem Aschbacherem, během každoroční tiskové konference. Snímky z monitorovacích kamer M-CAM opět nezklamaly a potvrdily svoji hodnotu. Tento průlet byl také poslední příležitostí k zachycení fotek Merkuru zblízka, než se přeleto­vý modul oddělí od vědeckých sond – evropské MPO (Mercury Planetary Orbiter) a japonské MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter) před jejich vstupem na oběžnou dráhu kolem Merkuru.

Na těchto snímcích můžeme vidět rozsáhlé a fascinující krajiny. M-CAM 1 zachytila první pohledy na povrch planety a trvale zastíněné krátery jako Prokofiev, Kandinsky, Tolkien a Gordimer. Tato místa patří k nejchladnějším v celé sluneční soustavě, ačkoli Merkur je nejblíže Slunci.

Jedním z nejvýznamnějších objevů je přítomnost zmrzlé vody v těchto krátere­ch. Tato hypotéza o existenci vody na Merkuru je zásadní pro pochopení jejich historie a bude zkoumána sondou BepiColombo, jakmile se dostane na oběžnou dráhu. Na severním pólu se ukazují také rozsáhlé vulkanické pláně nazývané Borealis Planitia.

Důležitou součástí snímků je také obrovská Caloris Basin, která je největším impaktním kráterem na Merkuru a její vznik před více než 3,7 miliardami let vytvořil nevyčíslitelné množství škod na povrchu planety, což je dnes patrné v podobě lineárních žlabů.

Kromě toho se na snímcích objevuje zajímavý jasný tvar, který by mohl naznačovat aktivitu v podobě sopečných erupcí nebo velkých impaktů. Světlejší útržky na povrchu naznačují nejen přítomnost lávy, ale možná i mladých kráterů, které se utvořily zhruba před 300 miliony let.

Mise BepiColombo se tedy dostává do své klíčové fáze, kdy bude schopna analyzovat složení a historii Merkuru pomocí dat získaných z těchto průletů. Jak říká Frank Budnik, manažer letové dynamiky BepiColombo, průlet proběhl bez chyb a tyto snímky jsou jen začátkem toho, co nám tato mise může odhalit o jedné z tajemných planet naší sluneční soustavy.