
Profesor Keller: Fiala a jeho alibismus – nebezpečný trend v české politice
2025-09-18
Autor: Jan
Rozporuplná politika současného kabinetu
V diskuzích ohledně současné české vlády se často objevuje otázka, zda je pravicová, či levicová. Premiér Petr Fiala v předvolebních vystoupeních slibuje voličům svobodu a prosperitu, což je k smíchu, když jeho kabinet netrvá na suverenitě naší země v rámci Evropské unie. Jinými slovy, Fiala přichází se svobodou, ale bez suverenity.
Zadlužení a odpovědnost
Za poslední čtyři roky zadlužil kabinet víc než bilion korun. Prosperita, kterou slibuje, se zdá být na dluh. Politici jako Fiala by se takto neměli vyjadřovat, protože to od pravicového politika rozhodně nečekáme.
Alibikracie - nová forma vlády
Když se pokusíme definovat současný styl vládnutí, nabízíme nový termín: alibikracie. Jde o vládu, která odmítá přijmout odpovědnost. Alibista totiž vždy svádí vinu na jiné, na okolnosti. Fiala tak vytvořil vládní program obrovského alibismu, ve kterém se snaží omlouvat neudělané kroky svým předchůdcům.
Dopady na každodenní život občanů
Zvýšení cen potravin, energií a bydlení? Všechno to Fiala svádí na Babiše a tvrdí, že jeho vláda na to nemá vliv. Naopak, potřebuje ještě čtyři roky, aby lidé zapomněli na Babišovu drahotu.
Nebezpečná politika budoucnosti
Přísné migrační kvóty a Green Deal – oba tématy se Fiala pokouší řešit, ale úkoly, které na sebe vzal, vypadají jako zástupné problémy. Je otázkou, jak dlouho ještě alibismus jako forma vlády bude účinný. Přichází otázka stability a důvěry občanů v politiku.
Fiala a jeho budoucnost
Ať už vyhraje volby kdokoliv, obviňovat z neúspěchů bude možné právě Fialu. Jeho rozhodnutí ohledně vojenských výdajů a Green Dealu udělaly z budoucí vlády nesmírně těžkou odpovědnost. Můžeme se obávat, že se nás situace bude podobat jako ve Francii či Německu, kde bude migrace víc než aktuální problém.
Alibismus jako hrozba stability
Alibismus může i na krátkou dobu oslovovat část veřejnosti, ale má dalekosáhlé důsledky. Ztrácí se kredibilita vládních slibů, což ohrožuje stabilitu celého systému. Politici se budou navzájem předhánět ve vymýšlení alibi, proč nelze plnit dané sliby, což může způsobit katastrofu pro naši demokracii.
Závěr: Vize bez odpovědnosti
Fiala se opírá o své vize, což může působit lákavě, ale za cenu ztráty suverenity a rostoucího zadlužení našeho státu. Jak pravil Helmut Schmidt, ten, kdo má vize, by měl vyhledat psychiatra. Jak se zdá, česká politika může brzy potřebovat více než jen debaty.