Donald Trump už dávno vyvolává rozruch svými neobvyklými návrhy a myšlenkami, ale teď jeho zájem o Grónsko a Kanadu nabírá nové rozměry. Zatímco na první pohled to může vypadat jako nevinný komentář, nelze přehlédnout, že Trump se o Grónsko zajímal již během svého prvního prezidentského období, kdy argumentoval strategickými důvody. Grónsko, rozlehlý ostrov patřící Dánsku, hraje důležitou roli pro americkou vojenskou strategii, neboť Spojené státy zde mají vojenskou základnu a strategické radary upozorňující na potenciální hrozby.

Dnes však Trump hledí především na ekonomické výhody. Grónsko je bohaté na suroviny: ropu, zemní plyn a vzácné kovy, které jsou kritické pro výrobu baterií a elektroniky. Tyto suroviny by mohly posílit americkou ekonomiku v konfrontaci s Čínou, která v této oblasti dominovala. Je však důležité podotknout, že vzácné kovy se nacházejí také v USA a Kanadě, což činí možnost ekonomické expanze složitější.

A co Kanada? Trump se nezdráhá naznačit, že by se mohla připojit k USA. Historicky byla Kanada součástí britské Severní Ameriky, a i když se hranice formovaly v průběhu konfliktů, dnes je Kanada klíčovým dodavatelem surovin pro americký průmysl. Vzniká tak otázka, jak vnímat Kanadu v kontextu Trumpových ambicí.

Trump se dokonce zmínil o zpětném získání Panamského průplavu, což by americkým lodím usnadnilo přepravu zboží. Kontrola nad tímto strategickým uzlem, který Američané vybudovali, byla odevzdána Panamě v 70. letech. Trump ovšem tvrdí, že Panamci nyní zpoplatňují přístup příliš vysokými poplatky a nabádá k návratu k americké kontrole. Jeho slova vzbudila vlnu odmítnutí v Panamě, která vyjádřila svou suverenitu a její diplomatický šéf připomněl Trumpovi, že je země nezávislá.

Základní premisa Trumpových návrhů nadále vychází z historického kontextu Monroeovy doktríny z 19. století, která prohlásila, že evropské mocnosti nemají právo zasahovat do amerických záležitostí. Trumpova myšlenka „zadního dvorku“ se zdá být znovu oživena, což by mohlo znamenat intervence USA ve jménu jejich vlastních zájmů – včetně Kanady, Grónska a potencionálně dalších zemí v oblasti.

Toto vyjádření se však setkává s kritikou, neboť současný svět a jeho ekonomické vztahy jsou daleko více komplexní než v 19. století. Moderní obchodní politika je založena na globální spolupráci, a snaha o návrat k izolacionismu by mohla mít katastrofální důsledky pro americkou ekonomiku a mezinárodní vztahy. Zda jsou Trumpovy myšlenky pouze populistickým výkřikem v politice nebo základem pro skutečné kroky v budoucnosti, zůstává otázkou, kterou si mnozí kladou. Zatímco Trump svými prohlášeními podněcuje debaty a spekulace, skutečné kroky na poli zahraniční politiky mohou napovědět, jak vážně tyto myšlenky mínil.