Můj život byl dost jednostranný. Po absolvování vysoké školy jsem se pohyboval převážně v mužském kolektivu, ať již během studií, v zaměstnání, nebo při sportu. O ženy jsem se téměř nezajímal, až dokud jsem se nesetkal s Alenou.

V mládí jsem se o ženy moc nezajímal, a když už, většinou to končilo nějakým zklamáním. Měl jsem pár kamarádek se slabším vztahem, ale nic víc. Moje ochota navazovat hlubší vztahy byla slabá a na vztahy jsem se koukal velmi povrchně.

Když jsem se začal scházet s kolegyní Romanou, myslel jsem, že to bude jinak. Bohužel, po nějaké době se jí kariérní postup zřejmě zdál příliš náročný, a tak se rozhodla vzít zkratku. To byla pro mě tvrdá lekce – od té doby jsem se rozhodl, že ve vztazích v zaměstnání už nikdy pokračovat nebudu.

Poté, co jsem potkal Alenu, se všechno zdálo růžové. Byla krásná, elegantní a nesmírně přitažlivá. Mezi lidmi okolo nás jsem se cítil jako nejšťastnější muž na světě, pyšně jsem se vychloubal, že je moje partnerka. Naše první setkání a schůzky byly plné vzrušení. Alena mi učarovala jak vzhledem, tak svou osobností.

Naším „rande“ jsme trávili v restauracích, kinech a divadlech. Občas jsem se divil, že je se mnou, ale ona mi psala zprávy, navrhovala další setkání. Naše chemie byla nepopiratelná, ale čím dál více jsem si začal všímat podivností, které se kolem Aleny vyskytovaly.

Když jsme spolu jednou jeli taxíkem k jejímu bytu, byl jsem nadšený, že máme šanci na další intimní chvíle. Po příjezdu jsem si však uvědomil, že se objevilo cosi, co mi na probe lépe nesedělo. Alena se snažila vymluvit na nedostatek uklizeného prostoru, ale to, co jsem viděl v jejím bytě, mě šokovalo.

Čistota byla pro mě obrovskou prioritou, a když jsem vstoupil do jejího bytu, dostal jsem zástavu dech. Příšerný nepořádek, špinavé toalety, prach všude kolem a kuchyň, která se dala snadno přirovnat k bojišti. Byla jsem v šoku, a i když jsem se snažil působit uvolněně a navenek lehkovážně, uvnitř mě to dost rozesmutnilo.

Naše plánované romantické chvíle se rozplynuly. Zápach, který vycházel z kuchyně, byl neúnosný a bohužel moje vzrušení vyprchalo. Nesnesl jsem to a prostě jsem se omluvil a odešel. Alena vypadala zklamaně a já měl pocit, že jsem ji zklamal.

Myslím, že takové situace nám dávají důležité lekce o lidech. Možná bychom se měli víc zajímat o to, co nás spojuje, než o povrchní kouzlo vnějšího vzhledu. Co na to říkáte vy? Vztahy přece někdy začínají na základě vzájemného porozumění, ne?

Mějte se krásně a nezapomeňte, že nejdůležitější je, co je uvnitř!