Na sovětských záběrech osvobození Osvětimi můžeme vidět Pavola Weila, jehož dědeček, přeživší holocaustu, prošel hrůzami, jež v té době neměly obdoby.

Pavol Weil, syn zavražděných rodičů a vnuk prarodičů, kteří byli také obětí holocaustu, vypráví o svém tragickém rodinném příběhu. Jeho dědeček byl vězněn v Osvětimi a ztratil víru v komunismus po svých vlastních zkušenostech s bezprávím, když byl v padesátých letech bez soudu uvězněn jako Žid.

Pavol, jako malé dítě, přežil válku pouze díky obětavosti cizí rodiny, která riskovala vlastní život, aby ho zachránila. Po mnoha letech shledal svého dědečka na zinscenovaných záběrech sovětského filmu o osvobození Osvětimi. A nyní, ve svém pokročilém věku, se snaží najít své zachránce a pochopit jejich motivaci.

V rozhovoru Pavol přibližuje:

Jak se jeho dědeček ocitl před sovětskými kamerami a jak moc miloval svou ženu, kterou Nacisté brutálně zavraždili.

Jaká rozhodnutí museli učinit jeho rodiče, aby přežili.

Kdo konkrétně pomohl zachránit malého Pavola a jaké úsilí to stálo.

Jak jeho dědeček změnil svůj pohled na víru a komunitu po zkušenostech z koncentračního tábora.

Proč mnoho přeživších holocaustu preferuje mlčení o své minulosti a proč Pavol to považuje za nebezpečné.

Dne 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim, kde našli přibližně sedm tisíc vyčerpaných vězňů, včetně mnoha novorozeňat, která se v tomto hrůzostrašném místě narodila. I po osvobození byla většina přeživších již natolik zubožená, že je Nacisté, kteří tábor opustili pár dnů před jeho osvobozením, zařadili do transportů na západ nebo do pochodů smrti.

Toto osvobození přineslo mnohé otázky a zároveň naději pro ty, kteří dokázali přežít. I přesto však rozkaz velení SS pro všechny zbývající vězně zněl jasně: zavraždit je.

Příběh Pavola Weila je příkladem nezlomné vůle, lásky a odhodlání přežít i v těch nejtemnějších chvílích lidské historie.