Cesta k úspěchu a touha po svobodě

Martina Navrátilová, již v patnácti letech, přerostla své československé konkurentky a stala se domácí šampionkou. V té době ji komunistický režim chtěl využít pro vlastní propagandu, což znamenalo značné omezení její svobody.

„Chtěli, abych zůstávala doma a trávila víc času s československými sportovci. Každýkrát, když jsem chtěla startovat na US Open, musela jsem žádat o povolení. Cítila jsem, že pokud neodejdu, nestanu se nejlepší hráčkou světa,” vzpomíná Navrátilová na své komplikované začátky.

Emigrace a ztráta občanství

V roce 1975 Navrátilová tajně odjela na grandslam do New Yorku a po něm požádala o americké občanství. Československé úřady jako trest za emigraci ji zbavily občanství, což ji nebývale zasáhlo.

„Když jsem v roce 1978 vyhrála svůj první Wimbledon, byla jsem bez státní příslušnosti. Nepamatuji si, jestli rodiče viděli moje finále, protože Československá televize přestala Wimbledon vysílat po mé emigraci,” dodává.

Dojemné setkání s matkou

Když vévodkyně z Kentu předávala Navrátilové trofej za vítězství, slyšela příběh o tom, jak se dívka po tři roky neviděla s rodiči. Rozhodla se jednat a přimlouvala se za vízum pro matku.

„Vévodkyně se postarala o vízum do Británie alespoň pro mou maminku. Ta přijela na Wimbledon v roce 1979,” vzpomíná Navrátilová na šťastný okamžik.

Emocionální shledání a další úspěchy

Setkání proběhlo na letišti v Londýně a bylo to dojemné, plné objektivního zvratu emocí a objetí po šesti letech bez kontaktu.

„Bylo to něco speciálního, jako klasická scéna na letišti, když se setkávají ztracení příbuzní,” říká Navrátilová.

Tato událost jí dodala novou motivaci a ve stejném roce obhájila svůj wimbledonský titul proti Chris Evertové. O rok později získala vízum pro svou matku i sestru, což znamenalo, že po letech se celá rodina opět sešla.

Odkaz a návrat k českému občanství

Navrátilová dnes vzpomíná na tuto část svého života s velkou nostalgií. V roce 2008 opět získala české občanství a její příběh zůstává inspirací pro mnohé.