Filmy nesou v sobě řadu funkcí. Kromě zábavy, kdy nám poskytují únik od reality, se často snaží také vzdělávat a předat důležité myšlenky. Avšak když se tyto funkce propojí s ideologií totalitního režimu, vzniká snímek plný skryté indoktrinace. A přesto, že jsme nám bylo tehdy osm let a mnoho jsme nepochopili, na tyto filmy stále vzpomínáme s láskou.

Kinematografie jako nástroj moci

Po komunistickém převratu v roce 1948 začala v Československu éra tvrdého socialismu, která zasáhla samotnou podstatu společnosti. V této době se uplatňovalo masové odstraňování nepohodlných názorů a snaha přetvořit myšlení lidí. Kinematografie byla jedním z nástrojů, jak tohoto cíle dosáhnout, a pohádky v ní nebyly výjimkou.

Mnohé filmy otevřeně propagovaly ideologii režimu, jako například „Anna proletářka“ nebo „Rudá záře nad Kladnem“. U pohádek však byl tento proces mnohem subtilnější a ideologická manipulace často unikal pozornosti diváků.

Jak to vypadalo s pohádkami?

V padesátých letech vzniklo mnoho pohádek, které dnes považujeme za propagandistické dělá. Mezi nimi i oblíbený film z roku 1955 „Obušku, z pytle ven!“. Tento film, inspirovaný pohádkami Karla Jaromíra Erbena, byl režimem transformován tak, aby podával odlišné poselství.

Hlavní postava, muzikant hrající na ulici, zosobňuje ideální socialistický typ člověka, který ztělesňuje dřinu a skromnost. Na scéně se objevuje zalst se zlotřilý hostinský, karikatura chamtivého kapitalisty, který je nakonec potrestán za své zlomyseľnosti.

Proč se na ni díváme i dnes?

I když by se dalo říci, že v pohádce je skryta ideologická linie, nelze popřít, že se jedná o kouzelné dílo. Herecký výkon Ladislava Peška je nezapomenutelný a některé scény zůstávají v paměti i po sedmdesáti letech.

Film je také uměleckým dílem, které bylo animováno Karlem Mannem pod vedením Jiřího Trnky, jednoho z největších českých výtvarníků.

Ohlédněme se zpět!

„Obušku, z pytle ven!“ zůstává dnes oblíbeným kusem historie, ačkoliv za jeho vznikem stojí složitý kontext ideologického tlaku. Je důležité si uvědomovat, jak ideologie formovala i zdánlivě apolitické dílo, a jako diváci si můžeme tento fenomén otevřeně analyzovat.