V době, kdy technologie stále více zasahují do našich životů, se objevují plyšové hračky poháněné umělou inteligencí. Tyto výrobky, vybavené například funkcemi jako ChatGPT a hlasem populární hudebnice Grimes, slibují rodičům, že pomohou jejich dětem snížit čas strávený na obrazovkách a nabídnout je „inteligentní“ společnost. Ale skutečnost je mnohem znepokojivější.

Psychologická rizika AI hraček

Amanda Hessová, redaktorka The New York Times, popsala své zkušenosti s hračkou Grem jako „hluboce znepokojující“. Uvědomila si, že AI společník byl víc než jen vylepšená verze plyšového medvídka; působil jako náhrada člověka. Nakonec se rozhodla hračku svému dítěti nepředstavit.

Hessová varuje: „AI hračky sice mohou snížit čas strávený na tabletech, ale ve skutečnosti učí děti, že jejich zvědavost končí v telefonech.“ Tyto produkty místo skutečného odpočinku od obrazovek vytvářejí jejich sofistikovanější verzi.

Vytváření parasociálních vztahů

Děti, které hrají s AI hračkami, rozvíjejí jednosměrné emoční vazby k zařízení, které nikdy neoplácí jejich pocity. Studie ukazují, že nadměrné spoléhání na AI společníky narušuje schopnost dětí budovat skutečné mezilidské vztahy.

AI systémy jsou navrženy tak, aby maksimalizovaly uživatelské zapojení, což může vést k návykovému chování. Algoritmy často preferují emocionálně nabitý obsah, který může negativně ovlivnit duševní zdraví dětí a narušit jejich schopnost kriticky myslet.

Hrozba pro soukromí dětí

AI hračky představují značné riziko pro soukromí, protože zaznamenávají a ukládají veškerou konverzaci s dětmi po dobu až 90 dnů. Tato data jsou posílána na servery společností bez adekvátních bezpečnostních záruk.

Studie z roku 2024 odhalila, že 80% chytrých hraček má bezpečnostní zranitelnosti. Zjistilo se, že tyto hračky „špehují“ a ukládají každý krok a volbu dětí.

Jak chránit děti před digitální manipulací?

Rodiče by měli začít vyhýbat AI hračkám pro děti mladší 7 let, které ješte plně nerozlišují mezi realitou a fikcí. Je také důležité zkontrolovat související nastavení soukromí a minimalizovat množství dat, která jsou shromažďována.

Místo technologických „řešení“ by rodiče měli preferovat lidskou interakci a sledovat, jak děti s hračkami komunikují, aby mohli zasáhnout, když se objeví problémy.

Závěr: Děti si zaslouží víc než jen algoritmy

AI hračky nejsou evoluces dětství; představují další formu digitální manipulace. Abychom zabránili tomu, aby celá generace dětí byla experimentálními subjekty technologií, musíme jednat. Děti by měly mít skutečné přátele, nikoliv jen algoritmické predátory v podobě plyšových zvířátek.