Jak se má holčička?

Lukáš Přibyl: Holčička se má dobře. Nevnímá, co se děje kolem ní, tak si hrozně ráda hraje a třeba teď se dívá na holuby.

Jak reagují sourozenci Madlenky na situaci?

LP: Sourozenci vědí, co se děje. Musel jsem jim vysvětlit, co procházíme, a všichni mají možnost se vyjádřit, zda by souhlasili s odběrem.

Rodinná rada se k tomu postavila pozitivně, že?

LP: Ano, pláč byl na místě, ale všichni byli šťastní, že jsem je zapojil. Každý se chtěl podělit o to, že by darovali svou kost.

Marie, obracejí se na vás i děti?

Marie Kuříková: Ano, někteří z dětí se chtějí registrovat, ale není běžné, aby se registrovaly celé rodiny mezi nepříbuznými dárci.

Očekávali jste takovou vlnu zájmu?

MK: Vůbec. Běžně, když vyjde výzva hledající dárce, zájem se zvýší, ale tohle je něco, co se nedá ani spočítat. Tisíce e-mailů a telefonátů. Velmi si ceníme této podpory, i když odpovědět na všechny je pro nás výzvou.

Jací dárci se vám za poslední dva týdny přihlásili?

MK: Počty jsou šokující. Během jednoho víkendu jsme zaregistrovali 730 dárců, i když spousta z nich musela být odmítnuta kvůli zdravotnímu stavu.

Lukáši, co vás vedlo k tomu, abyste šel do fronty na odběr?

LP: Chtěl jsem se podílet na pomoci. Rychle jsem zjistil, že to není jen o sdílení videa na sociálních sítích a bylo mi jasné, že je třeba udělat víc.

V Česku nyní čeká na dárce přibližně 42 pacientů s leukémií a dalšími vážnými nemocemi. Kolik dětí trpí podobnými problémy?

MK: Evidujeme 45 pacientů, z toho 13 až 14 dětí, které potřebují naléhavou pomoc.

Jak zvládáte situaci s Madlenkou po diagnostice?

LP: To se nedá připravit. Musíte čelit strachu o to, co bude dál. Na začátku jsem doufal, že to byl omyl.

Jaká je nyní situace ohledně Madlenky? Získává se nějaký čas na možnost jiných léčeb?

LP: Lékaři z motolské nemocnice přišli s unikátní léčbou, která by mohla zcela změnit situaci pro Madlenku, a to bez nutnosti transplantace kostní dřeně. Je to naděje, kterou všichni držíme.

Co děláte, když vás přepadne beznaděj?