Rok 1981. Mladý a energický performer Vladimír Havlík se snaží vtisknout do veřejného prostoru svůj umělecký odkaz. V Riegrově ulici v Olomouci se pokouší udusit cibulku narcisu do silnice, čímž začíná svou neobvyklou kariéru, která jej nakonec povede k ocenění za přínos české vizuální kultuře.

Havlíkova kariéra se týká performančního umění, jehož pokusy o vyjádření a interakci s publikem se staly základem jeho práce i osobnosti. Jeho slavný happening „Pokusná květina“ vyvolal v 80. letech rozporuplné reakce, avšak dnes patří mezi nejzásadnější díla českého umění. Havlík nezůstal jen u happeningů, ale i s pomocí fotografií a různých akcí stále zkoumá hranice performančního umění.

Získání Ceny Michala Ranného je pro něj důkazem, že jeho práce má smysl. Ocenění bylo důsledkem vlivu brněnského konceptuálního umělce Jiřího Valocha, který inspiroval Havlíka k novému pohledu na techniku a umění.

„Dal mi náhled na to, jak lze vytvářet kontrasty v přírodě s neobvyklými prostředky. Dnes vytvářím umění, které mluví nejen ke mně, ale i k široké veřejnosti,“ říká Havlík, jehož akce často vyžadují, aby si diváci doobsadili obsah.

Havlík se po letech na scéně stal symbolem nejen performančního, ale i abstraktního umění a jeho akce byly opakovaně napadatily politické prvky do doby, kdy umění mělo jiný význam. Jeho koncepty spojené s historií, kontraindikací a pamětí jsou navíc doplnězné o nový pohled na umění dnešní doby – umělecky odvozeno pomocí umělé inteligence (AI).

Dnes se Havlík nebojí využít moderní technologie a prostředí umělé inteligence k reinterpretaci svých děl. „AI mi umožňuje experimentovat s realitou a tím, co je možné vytvořit. V minulosti jsem své akce dokumentoval, dnes mohu tvořit obrazy, které se nikdy nestaly,“ zdůrazňuje svůj progresivní přístup k umění.

Havlík, jakožto umělec narozený v Novém Městě na Moravě, se přestěhoval do Olomouce, kde vyučuje na pedagogické fakultě a zároveň se věnuje různým výtvarným technikám, včetně malby a kresby. Je také frontmanem rockové skupiny Ostrý zub, která přináší punk a alternativu do českého hudebního prostředí.

V současnosti se jeho díla stávají součástí veřejných výstav, jako například v Moravské galerii v Brně, kde je v podzimní expozici jeho práce pod názvem A(I) performer. S rostoucí popularitou však přicházejí i obavy ze ztráty originality v umění, neboť dostupnost AI nástrojů může přivést umění k zahlcení a snížení hodnoty.

Jak prozrazuje, tedy Havlík se zamýšlí, že „Přílišná dostupnost AI nástrojů může zredukovat umělecký prostor a mít vliv na ceny umění.“ I přes tyto výzvy zůstává úspěšným umělcem, který neustále zkoumá a zpochybňuje hranice umění v digitálním věku.