Hliník a jeho role ve vakcínách

Hliníkové adjuvans, neboli pomocné látky, se běžně používají v dětských vakcínách proti nemocem jako záškrt, tetanus, černý kašel a hepatitida. Tyto látky přispívají k intenzivnější aktivaci imunitního systému, což zvyšuje účinnost vakcín. Snižují množství antigenu potřebného k dosažení kvalitního ochranného účinku, což činí očkování nejen efektivnějším, ale i šetrnějším.

Trvalé obavy o bezpečnost

I když se vakcinace s hliníkovými adjuvans používá po celém světě již desítky let a je považována za bezpečnou, obavy o možné zdravotní následky přetrvávají. Britský gastroenterolog Andrew Wakefield v roce 1998 přišel se spornou teorií, že vakcíny mohou vyvolávat autismus. Tato teorie byla mnohokrát vyvrácena, avšak mýty o nebezpečných složkách ve vakcínách, zejména po pandemii COVID-19, se stále šíří.

Důležitost státního zájmu o zdraví populace

Každý stát má zájem na zdravé populaci, aby se vyhnul vysokým nákladům na zdravotní péči. V Dánsku se téma účinnosti očkovacích látek intenzivně zkoumá. Statens Serum Institut v Kodani provedl rozsáhlou celostátní studii zaměřenou na více než 1,2 milionu dětí narozených mezi lety 1997 a 2018, která sledovala vliv hliníku v očkování.

Závěry studie: Hliník nevede k více nemocem!

Z více než jeden a čtvrt milionu sledovaných dětí se většina očkovala vakcínami obsahujícími hliník. Pouze 1,2 % dětí dostalo očkovací látky bez hliníkového adjuvans. Vědci se zaměřili na výskyt 50 různých chronických onemocnění, včetně alergií, astmatu a autoimunitních poruch. Výsledky ukázaly, že děti očkované hliníkovými vakcínami neměly vyšší pravděpodobnost vzniku těchto problémů. Tato zjištění mohou otřást dosavadními mýty a strachy kolem očkování.