Oklahomská tragédie z 19. dubna 1995

Dne 19. dubna 1995 se Oklahoma City probudila do poklidného, slunečného rána. Aren Almonová naložila svou roční dceru Baylee do auta a mířila k federální budově Alfreda P. Murraha v centru města. I když nerada, musela ji zde nechat v jeslích, neboť potřebovala pracovat.

Mezitím se v protější budově připravoval mladý bankovní úředník a amatérský fotograf Charles Porter, když ohlušující výbuch otřásl celou oblastí. "Naše budova se tříštila, pohled z okna měskl s hrůzou – obrovský mrak prachu a trosek zakryl vzduch," vzpomínal.

Chaos a zmatek na ulici

Na ulici se začali objevovat zranění lidé, mnozí v šoku. Charles spatřil jednoho muže se zakrváceným tričkem a měl nutkání to vše zachytit. V tu chvíli dorazil na místo další hrdina, hasič Chris Fields.

Chris právě dorazil do práce, když zazněl poplach. Rychle se dostal do práce a vyrazil směrem k budově. Když se blížil, policista mu podal malou Baylee, zdálo se, že je v kritickém stavu.

Dramatické okamžiky zachyceny na fotografii

Porter, stále přítomen, sledoval, jak hasiči a sanitky přišly na místo, snažily se pomoci zraněným. Uviděl, jak policista předával malé dítě hasičovi, a okamžitě zmáčkl spoušť. Když Fields vzal Baylee do náručí, zuřil kolem požár a následné menší výbuchy.

V zoufalství se pokusil vyndat trosek z pusy děvčátka. Porter měl v srdci tušení, že holčička pravděpodobně nepřežila.

Z fotografií k mezinárodnímu uznání

Porter poté spěchal, aby vyvolal film a nabídl snímky novinářům. Když dorazil do kanceláře agentury AP, setkal se s redaktorem, který prohlásil, že snímky chtějí hned. Tyto fotografie se staly symbolem oklahomského bombového útoku.

Za tyto snímky Porter obdržel Pulitzerovu cenu, ale bolest matky, kterou snímky zachycovaly, byla nesmírná. Almonová vzpomínala: "Bylo hrozné jen jít nakoupit, všude byla fotka mé mrtvé dcerky. Ona byla skutečným člověkem, navždy mi bude chybět."

Osudný útok a následky

Bombový útok provedl Timothy McVeigh, který ve vozidle vezl 2 300 kg výbušnin. Útok zanechal 168 mrtvých a více než 500 zraněných. McVeigh byl později identifikován a zadržen.

Po komplexním vyšetřování byl nakonec uznán vinným ze všech obvinění a odsouzen k trestu smrti. Jeho čin vyvolal vlnu rozporuplných reakcí a vzbudil diskusi o otázce federálních zásahů.

Poslední slova a McVeighova smrt

McVeigh sice vyjadřoval lítost, zdůrazňoval však, že jeho čin byl správný. Jeho poprava byla plánována na 11. června 2001 a jeho posledním pokrmem byla mátová zmrzlina. Při svém posledním dechu věděl, že spáchal jeden z nejhorších teroristických činů v historii USA.

Tento tragický incident a fotografie, které jej provázely, zůstávají v paměti celého národa jako memento utrpení a oběti neviných.