V České republice vydělávají ženy v průměru o 18 procent méně než muži, což naši zemi řadí na třetí nejhorší místo v Evropské unii v otázce rozdílů ve mzdách. Tento alarmující fakt ukazuje, že jsme na tom hůře než mnohé země, jako je Kambodža či Ázerbájdžán. Z pohledu globalizace jsme v hodnocení genderových rozdílů dokonce na nelichotivém 104. místě mezi 146 sledovanými státy, jak uvádí Global Gender Gap Report.

„Zaostáváme ve třech zkoumaných oblastech. Největší problém máme se zastoupením žen v politice a v manažerských pozicích, ale také s platy,“ tvrdí Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka Manpower Group ČR. Pokud budeme pokračovat tímto tempem, k vyrovnání mezd mezi muži a ženami dojde až za 134 let!

Podle projektu Equal Pay Day musí ženy v Česku pracovat o 2,5 měsíce déle, aby dosáhly stejného ročního výdělku jako muži. Tato nerovnost je přitom dalším silným podnětem pro nadcházející evropskou směrnici, která má být implementována do zákonů členských zemí EU do poloviny roku 2024. Nová pravidla vyžadují, aby firmy zúžily platové rozdíly na méně než 5 procent.

Zároveň studie asociace EY a Hays ukazuje, že většina českých firem věří, že dodržení tohoto limitu nebude problém, přesto mnoho z nich mzdy žen a mužů pravidelně neměří. To podtrhuje slova Zdeňka Duška z EY, který říká, že směrnice EU motivuje firmy k posunu směrem k rovnosti.

Nerovnost ale sahá dál než jen do oblastí mzdového ohodnocení. Česká republika se potýká s vykazováním dramatického rozdílu v zastoupení mužů a žen na manažerských pozicích, což přispívá k celkovému rozkolu v platech. Ačkoliv muži představují většinu ve vedoucích pozicích, ženy často zůstávají v méně placených, juniorních rolích.

Zlepšení situace by mohlo nastat díky nově zaváděným zkráceným úvazkům, které by měly dostupný pracovní trh rozšířit a tím umožnit ženám nacházet se na pracovním trhu lépe, avšak v Česku je stále příliš málo flexibilních pracovních možností.

Co se týče mateřské a rodičovské dovolené, lengthy české zákony jsou často vnímány jako přehnaně dlouhé, protože trvají až tři roky. Zatímco to poskytuje rodinám flexibility, přitahuje to značné obavy, že se ženy vracejí do pracovního procesu s nižšími šancemi na kariérní růst.

„Je zásadní změnit přístup a umožnit ženám, které chtějí zůstat na trhu práce, využívat nové možnosti a benefity. Důležité jsou i odborné školení a programy, které by ženám pomohly vybudovat si kariéru po návratu z mateřské,“ říká Rezlerová, který upozorňuje na potřebu pečlivější orientace společnosti v otázkách genderové rovnosti.