Lékaři a manažerům nemocnic se nedá jen tak zakázat politická angažovanost, je to jejich ústavní právo. A když se jim to i podaří, mohou z daných stran formálně odejít. V Motole systém fungoval desítky let, protože náměstek vyplácel svým podřízeným.

Můžeme si myslet, že jde o ojedinělý případ, selhání jednotlivců nebo malé skupiny manažerů. To však zjevně není pravda. Když uvážíme, co se dělo na Homolce, na Bulovce, v IKEMu či v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem, měli bychom být povzbuzeni k radikální změně.

Jedna věc jsou opatření, která navrhneme, nějaký systém, a druhá je „software“, což jsou lidé, kteří pravidla dodržují a „řídí“ se jimi.

Kauza v Motole nesmí být ministrem zdravotnictví jen tiše promlčena.

Pokud systém nebude fungovat, dokud se nemocniční ředitelé a vlivní lékaři budou chovat jako mafie, je to drtivé zjištění.

V příkladu z Motola přednosta kliniky, mezinárodně uznávaný profesor, si dovolil oponovat řediteli Ludvíkovi, který ho po 27 letech vyhodil. Ten se postaral, aby odborník nesehnal žádné zaměstnání v českých nemocnicích. Nyní pracuje v Německu. Je nám jasné, že takto se situaci řešit nedá.

Je jasné, že nemůžeme úplně upírat ředitelům nemocnic rozhodovací pravomoc, ale musí mít pravidla a civilizovanou formu. Pokud se však stane, že někdo je vyštváván proto, že nesouhlasil s ředitelem, je to tristní.

Mafie nepromluvila, ale je jasné, že tito lidé nemyslí primárně na pacienty, ale na svá místa. Jakmile se tato praxe nezlomí, začne se rozkrádání a úpadek zdravotnictví i nadále. Co je ale mnohem horší, ctihodní profesoři a šéfové ostatních klinik v Motole se nezastali svého kolegy, což je zarážející.

Zdravotnické managementy jsou závislé na lékařích a sestrách, kteří mají znalosti a schopnosti, bez nich jsou jen běžnou partou. Pokud by se odborníci chtěli postavit managementu, mohli by mít i podporu veřejnosti, protože jsou to známá a populární jména.

Pokud lékaři zůstanou pouhými objekty v systému, což se zaměřují pouze na výši vlastních odměn, nic se nezmění.

Personální poměry ve zdravotnictví se bezprecedentně zhoršují a je těžké říct, zda jsou horší než za bolševika. Tehdy se nespokojené experty poslalo na periferii, nyní jsou však v demokratických časech vyřazováni z národního zdravotnictví.

V Motole se schválil i pátý vazební důvod a obviněno je celkem 18 lidí.

Vyvodit z této situace závěr? Ano, bez zásadního zemětřesení ve zdravotnictví se nic nezlepší. Stará struktura se bude krýt navzájem, chamtivější budou krást a ctihodní odborníci se budou schovávat a bezmocně hledět. Měli bychom se ptát, kdy konečně lidé přestanou mlčet a začnou se bránit? Ve vyspělých zemích by odborníci už dávno dostali prostor, ale u nás, jak ukazuje kauza Motol, je situace tragická. Vítejte v zemi, kde je hodnota politiky i zdravotnictví na dně!